Právnička Petra (46): Péči o pleť povznesla na rituál...
Petra Drvoštěpová (46) vystudovala práva a dlouho se živila jako bytová designérka, v posledních několika letech se ale nejvíce věnuje naprosto jinému oboru. Synovi kožní problémy ji totiž donutily změnit styl života i pohled na běžné věci denní spotřeby a postupně také vnukly nápad na vlastní kosmetickou značku. Nejdříve si míchala různé tinktury a krémy doma, záhy však pochopila, že tak to nepůjde. Sbalila svoje dvě školou povinné děti a odstěhovala se na rok do Londýna, kde s pomocí profesionálky vyvinula kosmetiku, která je čistě organická, v bio kvalitě a zároveň používá nejnovější vědecky patentované látky.
Petra pochází z Prahy, ale už patnáct let jsou jejím domovem Říčany, kde se usadila v domě po babičce. Vyrůstala sice na Žižkově, ale až tak úplně typické městské dítě nebyla. Její rodiče a prarodiče se totiž vždycky snažili, aby s nimi trávila hodně času v přírodě. „Brácha měl problémy s dýcháním, náběh na astma, takže i to byl důvod, proč nás rodiče chodili pořád někam »venčit«. Pořídili také chalupu v Krkonoších, kde jsme pěstovali, co se dalo, což pro nás děti byla samozřejmě nezáživná práce, a já jsem to jako malá neměla strašně ráda. Na druhou stranu jsme často chodili i do lesa a do luk, kde nás učili poznávat a sbírat různé bylinky, které jsme pak na zimu sušili nebo z nich vyráběli sirupy. Kromě toho jsme také hodně cestovali, i když většinou jen po naší republice, protože k cestám do ciziny nebylo tolik příležitostí,“ vzpomíná. V dětství neměla vyloženě žádné vyhraněné zájmy, bavila ji spousta věcí. Sportovala, navštěvovala v ZUŠ výtvarný obor a zajímala se i o umění obecně, což bylo dané i tím, že pochází z umělecké rodiny. „Zpětně vidím, že ta směsice vlivů, ta různorodost poznání v dětství mi dala opravdu hodně a využila jsem ji mnohokrát ve svém životě. Jako dítě jsem ale strašně dlouho nevěděla, co chci v dospělosti dělat a byla jsem z toho mnohdy nešťastná. Nevěděla jsem to pak ani na gymplu a vlastně ještě ani ve třiceti.“
Zvolila právo
K překvapení svého okolí, které předpokládalo, že půjde uměleckým směrem, se po maturitě rozhodla pro studium práv na Univerzitě Karlově v Praze, kam ji však vzali až na pátý pokus. Sama nicméně říká, že tento obor vystudovala spíše z pouhé mladické nerozvážnosti a hledáním sama sebe, kdy ještě nevěděla, čemu se chce opravdu věnovat. Prvním impulsem studovat práva prý bylo, že si na dni otevřených dveří si všimla, že tam chodí samí hezcí kluci, druhým pak, že ji nepřijali na poprvé. „Jsem taková urputná. Když mě někde nechtějí, bytostně mi to vadí a chci ukázat, že na to mám. (smích) Ale i když jsem vnitřně nikdy nebyla právničkou, a od začátku to vědělo i mé nejbližší okolí, které mě však nechalo, ať si na to přijdu sama, studium a poznávání něčeho nového mě bavilo. A to dokonce natolik, že jsem poté absolvovala postgraduální studium v Londýně.“ Po studiích působila asi šest let v advokacii, a když se jí před patnácti lety narodil syn, přešla do justice, ale o dva roky později, po narození dcery, se vydala úplně jiným směrem. „Došlo mi, že právo není můj šálek čaje, což ale neznamená, že mě nikdy nebavilo. Dokud jsem se něčemu učila a dávalo mi to smysl, zůstávala jsem. S narozením dětí se mi ale změnily priority, chtěla jsem vytvářet něco hodnotnějšího,“ vysvětluje.
Nový směr? O tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.