Karel Kachyňa by oslavil stovku: Drsné vzpomínky Heřmánka
Tolik úžasných filmů, poetických, plných hloubky života, dramat, radosti i smutku. A humoru. Režisér Karel Kachyňa (†79) natočil desítky dnes už ikonických snímků. Byl workoholik, slovy scenáristy a kolegy Karla Čabrádka (81) byl tak »zaujatý svojí prací, že celý svůj život profilmoval, aniž si toho stačil všimnout«. Ve středu by oslavil stovku...
Ucho, Kočár do Vídně, Sestřičky, Smrt krásných srnců, Lásky mezi kapkami deště, Fany, Už zase skáču přes kaluže, Oznamuje se láskám vašim, Malá mořská víla... Tolik jen malý a náhodný výběr, tyhle filmy přece každý zná. Biják vedle bijáku. „Pan Kachyňa byl šlechtic českého filmu. Také neuvěřitelně pracovitý člověk, s citem pro příběh, imaginaci, vztahy,“ vysekl mu poklonu Zdeněk Troška (70).
Geoffrey Rush o Miloši Formanovi a filmu Hoří, má panenko
Trezorové Ucho
„S Karlem Kachyňovým, to byla radost dělat. Já mám rád takové ty pedantické typy a Karel takový byl. Naprosto přesný, věděl, co chce,“ vybavil si Radoslav Brzobohatý (†79). Natočili spolu Ucho (1970), psychologické drama o strachu, totalitě, špehování. O lidském selhávání. „Byl jsem moc rád, že jsme tenhle film udělali, i když šel na dvacet let do trezoru a způsobil mnoha lidem problémy.“ Kachyňa tehdy přesvědčil pohlaváry z kroměřížského národního výboru, aby mu zahráli scénu, jak jdou po schodišti. „Bylo tam celé komunistické vedení radnice. Je to působivý záběr, papalášský. A oni do toho šli, byl to od Kachyni husarský kousek,“ líčila pomocná režisérka Milada Mikešová.
Psychický nátlak
„Měl rád humor, sám se rád bavil a kolikrát i na place. Ale uměl být také přísný, používal psychického nátlaku, aby dosáhl toho, co pro film potřeboval. Uměl děti rozbrečet, když to bylo nutné. Ale měl je moc rád. A ony ho poslouchaly,“ vyprávěl Michal Dlouhý (55), který si zahrál například v Láskách mezi kapkami deště (1979).
Karel Heřmánek (76) o režiséru Kachyňovi: Známkoval nás jako ve škole
Co se vám vybaví, když se řekne Karel Kachyňa?
„Pro mě to je jeden z nejlepších filmových režisérů, kteří tady byli, spolu s Milošem Formanem. Nejvíc jsem si na něm cenil, že si vždycky vybíral výborné scénáře. Už od dětství byl pro mě jeho Král Šumavy něco, jako pro dnešní mladé Indiana Jones. To byl úžasný film! Vzpomínám si, jak na mě tehdy na ulici volali Galapetr, což se mi samozřejmě nelíbilo.“
Proč na vás tak volali?
„Protože ta postava nosila v houslích samopal a já tehdy do houslí chodil! Byl to převaděč, záporná postava. Když na mě tak začali pokřikovat, odložil jsem housle a hned byla rvačka! (směje se) Král Šumavy bylo velké dílo, ostatně jako všechny jeho filmy.“
Karel Heřmánek (76) přiznal Blesku: Odmítl balík peněz!
Vy jste pak natočil tři po sobě, kde vás pro ně objevil?
„Mám takový dojem, že mě tehdy doporučil Zeno Dostál, což byl jeho dlouholetý asistent. Ale je to už hodně let, tak si to přesně nepamatuju.“
Jaký byl pan režisér na herce? Říká se o něm, že uplatňoval metodu cukru a biče.
„My jsme měli velmi dobrý vztah. Ale vím, že někteří herci se ho báli, vzbuzoval velký respekt. Já jsem s ním tento problém neměl. Byl jsem rád, když se smál některým mým kreacím, když mě nechal improvizovat, kde to šlo. On moc velký smíšek nebyl, ale když se smál mně, měl jsem z toho samozřejmě radost, protože to bylo výjimečné.“
A také prý herce známkoval. Dokonce vy jste si tam údajně jednou přinesl žákovskou a nechal si známku zapsat.
„Možná, že jsem takový vtip udělal, ale už si na to přesně nevzpomínám. Ale to, že herce známkoval, to je pravda!“