Manželé Dočekalovi spolu žijí už šedesát roků. Rodiče jim nepřáli, museli se prát i s rakovinou: "Denně si říkáme, jak se máme rádi!"
Poznali se před šedesáti lety, vzali se po pětiměsíční známosti, a jejich lásku, která trvá dodnes, by jim mohl mnohý závidět. Jiří (82) a Jarmila (79) Dočekalovi z Doks na Českolipsku nedávno znovu stanuli před oltářem. Slavili totiž diamantovou svatbu. Ne každý den v jejich společném životě byl růžový, ale nad všemi překážkami nakonec zvítězili. A možná to byl i jejich hluboký cit, který pomohl přemoci Jiřího rakovinu…
Seznámili se 17. července 1955 v Kájově u Českého Krumlova, ona byla gymnazistka, on sloužil na vojně v nedalekých Boleticích. Jakmile spatřil jeden druhého, hned jim prý bylo jasné, že jsou si souzeni.
Poznali se na pouti
„Můj tatínek měl v Kájově prodejnu se smíšeným zbožím a jako správný obchodník mě poslal, abych na místní pouti prodávala párky a limonády. Tam se mě a kamarádky zeptali dva vojáci, jestli bychom nešly večer na taneční zábavu. Šly jsme a v průběhu večera jsme si nějak vzájemně s Jiřím padli do oka. Byla z toho láska jako trám. Tam jsme si taky dali první pusu, když jsme se šli projít,“ vypráví paní Jarmila a pokukuje po svém manželovi, který sedí vedle ní. „Zaujal mě tím, že byl velice nesmělý, a když jsme si povídali, tak jsem zjistila, že je také inteligentní a navíc sportovec. Hrál tehdy v Českých Budějovicích hokej,“ říká a tiskne Jiřího za ruku. „Moc se mi líbila, říkal jsem si, že tak hezkou holku jsem ještě nepotkal,“ usmívá se Jiří.
Randit chodili do mlýna
Začali se scházet skoro každý den. „Když se to naši dozvěděli, bylo hrozně zle, maminka nemohla přenést přes srdce, že chodím s vojákem. My jsme ale vůbec nedbali na to, jestli se to rodičům líbí nebo nelíbí a scházeli jsme se dál tajně,“ popisuje Jarmila. Randit chodili do polorozbořeného mlýna mezi loukami za vsí. Větší romantiku si roztoužený párek milenců nemohl přát. Místo jejich schůzek už ale dnes neexistuje. „To, že mamince se náš vztah nelíbí, jsem vůbec neřešila. Ona se ale bála, že až Jiří odejde z vojny, bude po lásce,“ vzpomíná Jarmila. „To mě ani ve snu nenapadlo,“ tvrdí její milovaný manžel.
Takhle to trvalo do té doby, než se z vojny vrátil do civilu. „Jirka odešel z Boletic do Prahy a já zůstala na Šumavě. Tehdy bylo nemyslitelné, abychom se jen tak sestěhovali a žili spolu, jak se říká na psí knížku. Tak jsme se prostě rozhodli, že se vezmeme. A to byl v naší rodině teprve poprask,“ směje se Jarmila. „Doma jsem řekl, že se musím ženit. Vůbec jsem tím ale nemyslel, že bychom spolu čekali miminko. Myslel jsem tím zkrátka jen to, že chceme být spolu,“ dodává Jiří. Vzali se na 2. svátek vánoční roku 1955. Krátce před svatbou jim farář řekl, že svazky, které se uzavírají na sv. Štěpána, bývají většinou jedny z nejpevnějších. Měl pravdu, protože manželství Dočekalových trvá už 60 let.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.