Věra Martinová (60) - Covid mi vzal oba rodiče!
Nejtěžší životní zkouška. Za pár dní oslaví Věra Martinová svoje 61. narozeniny. Jenže důvod nejen k oslavě, ani k radosti zpěvačka rozhodně nemá. Za posledních pár měsíců se totiž její život obrátil naruby. Jako mávnutím ruky přišla o svoje milované. Je to až neuvěřitelné, ale koronavirus ji nemilosrdně připravil o pět členů rodiny, včetně obou rodičů. Velké bojovnici, která čtyřikrát sama unikla smrti jen o vlásek, se zhroutil svět…
To, že oba rodiče neodjedou na věčnost za tak nešťastných okolností, by Věru Martinovou nenapadlo ani v tom nejhorším snu. Sama prožila spoustu těžkých chvil. Málem přišla o svoji tvář, stála jen pár metrů od pádu mrakodrapu a porazila zákeřnou rakovinu. Vždycky ale vstala a nabrala sílu jít dál. Jenže nyní její zoufalství vystoupalo opravdu až na vrcholky hor, jak to zpívá ve svém hitu. Zpěvačka totiž přišla o svoji rodinu. „Přišly jsme se sestrou »díky« covidu v průběhu dvou měsíců o značnou část naší rodiny. Bratrance, tetu, sestřenici... Ale hlavně maminku i tatínka,“ svěřila s bolestí v srdci Martinová na sociální síti. Nebylo pro ni lehké o tom psát, ale musela tu tíhu dostat ze sebe. „Věřte, že je to strašná nálož. Maminku i tatínka jsme naposledy viděly na covidové jednotce v nemocnici v Náchodě. Nutno poděkovat lékařům i sestřičkám, s jakou péčí a empatií se věnují pacientům a vlastně i jejich zoufalým blízkým. A to navzdory tomu, jak jsou vyčerpaní,“ dodala zpěvačka, která také zveřejnila fotky milovaných rodičů. Když se viděli, byli šťastní a usmívali se. To však ani jeden z nich netušil, co se stane za pár měsíců. Sama Martinová přiznala, že častokrát nesouhlasila s tím, co se kolem ní děje. Ale uvědomila, že jediná cesta z pekla ven, je vydržet. „Nechápu mnohá opatření a postupy vlády a nesouhlasím s nimi stejně, jako mnozí z vás. Ale moc vás prosím, vydržte ještě dál ten celibát. Noste roušky a buďte tím zodpovědní především ke svým blízkým. Vím, o čem mluvím. Kdybyste to, přátelé, viděli, nikdy už nebudete tvrdit, že je covid rýmička! Je to strašná nemoc a lékaři i sestřičky v Náchodě mě prosili, ať se o tyto dojmy dělím, kde se dá. Považuji to tedy i za svou povinnost a způsob, jak jim alespoň něčím pomoci. Proto ještě jednou prosím....vydržme to ještě a nepodceňujme neviditelného nepřítele,“ přiznala.
Nechtěla dál žít
Martinová měla ve svých rodičích oporu. Přestože neměla úplně snadné dětství, jelikož její maminka s tátou uznávali metodu cukru a biče. A bohužel toho cukru bylo prý méně. Jako malou ji to trápilo, ale postupem času si uvědomila, co všechno jí do života dali. „Posílilo mě to a zocelilo. Dnes mám dokonce pocit, že za vše, co jsem dokázala, vděčím svému vzdoru vůči rodičům,“ svěřila v jednom z rozhovorů. Když jí bylo těžko nebo se jí něco nedařilo, vždy si vzpomněla na své rodiče. Bohužel, ale kvůli tomu neumí ani odpočívat, což od nich dostala také do vínku. „Celý život jsem samostatná. Když nic nedělám, tak mám pocit, že se flákám. Vidím nad sebou ruku maminky a tatínka, protože u nás se muselo alespoň dělat, že se něco dělá,“ zavzpomínala na své dětství. A nyní jí to všechno zůstane už jen ve vzpomínkách. Zpěvačka se s jejich odchodem bude ještě dlouho vyrovnávat. Možná stejně obtížně nebo i víc než před lety s následky vážného zranění obličeje. I tehdy všechno vypadalo, že je sluncem zalité, a pak přišla nečekaná rána. Nejhorší je, že to Martinová stejně jako i nyní, nijak nemohla ovlivnit. V roce 1989 se vůz, který řídil její manažer, když se vraceli z vystoupení, srazil s neosvětleným vojenským vozidlem sovětské armády. „Jediný, co si pamatuju, je, že jsem nemohla ven z auta. Měla jsem zakrvavené ruce, bouchala na okno a ti Rusáci tam kolem jen stáli a čuměli. Až pán, co jel kolem v náklaďáku, mi pomohl ven,“ popsala hrůzné okamžiky. S těžkým zraněním obličeje a oka ji odvezla záchranka do nemocnice v Litomyšli, kde jí oko naštěstí zachránili. Jenže tím její strastiplná cesta jen začala. V pražské motolské nemocnici na plastické chirurgii se jí pokoušeli dát dohromady obličej. Když si uvědomila, že už nikdy nebude jako před tím, zhroutil se jí svět. Měla pocit, že tím všechno pro ni končí a v tu chvíli nechtěla ani žít. Hodně jizev jí lékaři odstranili, něco jí tam sice zůstalo, ale to je nic proti těm, které ji tížily na duši. Na dveře zaklepaly deprese…
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.