Denisa Nesvačilová (29): Občas potřebuji zachránit!
V mládí měla dobře našlápnuto ve sportovní kariéře, úraz a problémy se zády Denise Nesvačilové (29), kterou nyní můžete vídat ve Slunečné jako zdravotní sestřičku Karolínu, dráhu gymnastky nadobro ukončily. Herectví jí pak přišlo doslova do cesty. Jako herečka je spokojená, práce má pořád dost a hodně se věnuje také dabingu. Soukromí si už raději střeží, před pár dny ale potvrdila rozchod s hudebníkem Janem Melíškem... Proč se jí muži bojí? A za co ráda utrácí?
Deniso, kdysi jste dělala sportovní gymnastiku, po úraze jste musela skončit. Kde se vzala u gymnastky touha po herectví?
„Vlastně to bylo úplně jednoduché. Přemýšlela jsem nad tím, co budu dělat, protože gymnastika mi strašně chyběla, neměla jsem žádné jiné vyžití, žádné kroužky, kolektivní sporty mě nenaplňovaly a herectví se zdálo v ledasčem podobné gymnastice. Bydleli jsme v ulici, kde bylo divadlo a já kolem něj často chodila a tak nějak jsem si ho vysnila. A navíc u nás doma jsou všichni kulturně zdatní, rodiče rádi chodili do divadla, nás se sestrou brali s sebou, tak jsem se v tom zhlédla. Věřím, že věci se dějí, tak jak mají.“
Hrajete ve Slunečné. Jaké to je naskočit do seriálu už v průběhu natáčení, nebýt tam od začátku?
„Je to velká zodpovědnost, a zároveň velký stres, protože nastupujete někam, kde už spolu lidé nějakou dobu točí a jsou na sebe zvyklí. Je to stejné, jako když nastoupíte na novou základku až ve třetí třídě. Každý s někým sedí, má nějakého kamaráda a vy jste tam jako náplava. Ale když to klapne, což se ve Slunečné naštěstí stalo, tak pak je to moc příjemné, protože oni vás ti spolužáci můžou vlastně i hezky přijmout a tady se mi to snad podařilo. Je to moc příjemná parta a já se tam cítím velmi dobře.“
Prostředí Slunečné je zasazeno na statek, prožila jste dětství také na venkově?
„My jsme jezdili k babičce a dědovi na chatu do jižních Čech, kterou jsem poté zdědila a na kterou stále jezdím, takže tohle místo mám spojeno s přírodou a prací na zahradě, ale na zvířata a starat se o ně, na to bohužel čas nemám. Když přijdete v jedenáct večer z divadla, učíte se text na další den a v pět zase vstáváte, tak ten čas prostě není. Ale kdyby byl, tak bych si hrozně ráda koupila kozu.“
Jste atraktivní typ, často jste obsazována do romantických rolí, co vy a romantika mimo kameru?
„Hrozně ráda bych vám odpověděla, že jsem žena, po které muži touží a zamotává jim hlavy, je romantická, křehká a něžná, ale asi to tak úplně není. Bohužel. (směje se) Já bych to hrozně uvítala, ale myslím si, že zase taková femme fatale ve skutečnosti nejsem nebo se jí necítím být. Dost často hraju ženy, které mají velkou životní energii a jsou něčím neotřelé. Je to asi tak i v reálu, že úplně taková křehká květinka nejsem. Spíš rebelka.“
Přesto musíte mít jedno pozvání na rande za druhým?
„Tak nějak to muži zkouší mě zvát, ale myslím si, že to asi nebude jen kvůli vzhledu, spíš mi kluci říkají, že je se mnou sranda.“
Už jste někde zmínila, že jste duší chlap. Cítíte se ve společnosti mužů lépe než žen?
„Mezi kluky se cítím bezpečněji, protože u nich vím, na čem jsem, a tak vznikají i velká přátelství. S ženskými mám bohužel dost špatné zkušenosti, mám za to, že jsou dost často zákeřné. (směje se) Jsem typ, který na sebe kamarádkám vykecá úplně všechno. V tomhle moc ostražitá nejsem, a když se někomu otevřu, tak celá a čekám, zda to klapne, nebo ne. A pravda je, že u ženských si dost často namelu čumák.“
Působíte dojmem, že jste hodně samostatná, není to při seznamování trochu překážka?
„To jste odhadla dobře, samozřejmě s tím mám zkušenost, ale já jsem to dlouho nevěděla. Přišla jsem na to až relativně nedávno, že v tom je možná zakopaný pes. Pořád jsem měla pocit, že je nutné, aby si ženská uměla poradit. Když v životě chodíte s pár, s prominutím, debily, kteří jsou ještě navíc úplně neschopní a nepoužitelní, tak se prostě naučit leccos musíte. A tím pádem musíte být silná, soběstačná ženská, která se postará o všechno. A pak narazíte na chlapa, který je skvělý a vy byste si ho vybrala, jenomže on vás nechce, protože touží o vás pečovat a vlastně se vás bojí. A je hodně těžké si to s ním vysvětlit. A tak se teď učím být zase trošku zranitelná a trošku žena, která potřebuje občas zachránit, a musím říct, že mi to snad začíná snad i jít a že mi to je i příjemné, když se o mě někdo stará a nemusím všechno vymyslet a obstarat sama. Prostě občas potřebuji zachránit.“ (směje se)
Pocházíte z rodiny slavného fotbalisty, nehrála jste někdy fotbal za ženy?
„Ne, vůbec! Táta byl rád, že děláme něco holčičího, fotbal jsem jen zkoušela hrát s kamarády, někdy v pubertě jsem s nimi venku kopala do míče, ale talent jsem nepodědila vůbec. Vlastně fotbal nesnáším.“ (směje se)
Jaké tedy má koníčky? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy číslo 5.