Učitel z Ulice Ondřej Studénka (35) o začátcích v seriálu, sportu i manželství...
Původní profesí je učitelem, a teď učitele hraje v Ulici. Moravský rodák Ondřej Studénka (35) naskočil do seriálu loni na podzim jako Prokop Junek, jedna z nových postav. A to i přesto, že dojíždět na natáčení z Brna do Prahy není legrace. Právě na Moravě má svoji rodinu, manželku Evu Studénkovou, která je také herečka a která si umělecky říká Evelína, a dvě děti. Co všechno Ondřej prozradil a proč je podle něj dobré, mít zadní vrátka?
Ondřeji, jste jednou z nových postav seriálu Ulice, hrajete učitele Prokopa Junka, jak jste se spolu sžili?
„Myslím, že se stále sžíváme. Všechny začátky jsou těžké a ten můj nebyl výjimkou, ale troufám si říct, že se pomalu zbavuju prvotních nervozit a začínám si natáčení užívat. Největší a nejlepší zpětnou vazbou je pro mě vidět se přímo v televizi a tato možnost bohužel probíhá s tříměsíčním zpožděním (tak dlouho dopředu zhruba natáčení probíhá před vysíláním), takže až poslední týdny můžu nějak reagovat na své »prvonatáčecí« výkony.“
Původně jste měl být učitelem…
„Já neměl být původně učitelem, já učitelem opravdu jsem! Sice jenom na papíře a »jenom« tělesné výchovy a na učení fyziky a angličtiny (což je aprobace Prokopa Junka) bych si určitě netroufl… Ale je fajn mít taková pedagogická zadní vrátka. Dodávají mi pocit jistoty, že by se mi nezhroutil svět, kdyby mě herectví třeba přestalo bavit.“
Jaká byla pak tedy vaše cesta k herectví?
„Nebyla to cesta úplně přímočará. Na JAMU jsem se hlásil v podstatě proto, že jsem v posledním ročníku Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity zjistil, že učit nechci. Potřeboval jsem trochu roztáhnout křídla a podívat se po něčem ještě zajímavějším. Tak nějak jsem cítil, že potřebuju jinam, a napadlo mě zkusit vyplnit přihlášku na JAMU. Všemi třemi koly jsem naštěstí prošel poměrně úspěšně a můj život nabral otáčky uměleckým směrem.“
Věnoval jste se i tanci, zpěvu, dělal jste folklór, to jste se asi nenudil, viďte?
„Nenudil, ale tehdy jsem to tak nebral, přišlo mi to vcelku normální, že člověk vyjde ráno z domu a vrací se až pozdě večer. Dnes si to ale už nedokážu představit a jsem docela rád, že jsem celý ten životní studijní program zvládl bez úhony a snad se i něco naučil.“
Nemůžeme vynechat ani sport….
„No jeje! Bez sportu bych nevydržel! Miluju kolo, tenis a stále ještě hraju závodně, teda spíš soutěžně, fotbal za jeden báječný B tým tady u nás na Moravě. Doufám, že nebudu muset v tomhle složitém období, kdy nemůžeme hrát, ukončit kariéru, to by mě mrzelo…“
Na konkurz seriálu jste se prý přihlásil sám, byla to opravdu touha hrát v Ulici, nebo jste to, zvlášť v této době, bral i jako jistý příjem? Pendlovat mezi Prahou a Moravou, kde žijete, není určitě jednoduché…
„Lhal bych, kdybych řekl, že hrát v Ulici byl můj odvěký sen, ale máte pravdu, že obzvláště v této době jsem nad nabídkou neváhal ani vteřinu. A i přes poměrně náročné cestování zatím nelituju!“
Nezvažoval jste pořídit si v Praze nějaké bydlení a případně rodinu přesunout za vámi?
„Jelikož máme u Brna krásný domek a na něm dvě krásné hypotéky, tak jsme nad touto možností zatím neuvažovali.“ (směje se)
Oproti vaší postavě Prokopa jste ženatý a dokonce dvojnásobný tatínek. Vyznáváte pořadí nejdřív svatba, pak děti, nebo necháváte v životě věci tak, jak přijdou?
„Pocházím z poměrně křesťanské rodiny, takže pokud mám na výběr z těchto dvou možností, tak spíše za A je správně. Ale nějak podprahově věřím, že se všechno děje z nějakého důvodu, a pokud se to v mém případě stalo v duchu vychování mých rodičů, tak jenom dobře.“
Jak se seznámil s manželkou a jak je podle něj nejlepší se prosadit a mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.