Hvězda Ulice Tereza Brodská (57) přiznala, že ji trápí velké pochybnosti...
Celý život se věnuje herectví, za herečku se ale Tereza Brodská (57) nepovažuje. Bojí se totiž lidí, a čím je starší, tím je to u ní horší. Loni se přitom po čtrnácti letech vrátila do seriálu Ulice i na divadelní prkna. S divadlem si to herečka už zase rozmyslela. V půlce srpna odehraje poslední představení na letní scéně a rozloučí se. Do divadla ji nikdo nedostane už ani jako diváka. Odmítá pozvání na premiéry od svých kolegů, a oni se na ni často proto zlobí. Brodská dokonce přemýšlí nad tím, zda si nevybrala špatnou profesi.
Herecký talent zřejmě zdědila po svých rodičích Vlastimilu Brodském (†81) a Janě Brejchové (85). Jenže to, že by si herectví Tereza Brodská vybrala právě kvůli nim, rázně odmítá. Dokonce se na tvrzení, že by jimi byla nějak ovlivněná, zlobí. Herecký život nikdy nebrala jako dobrou práci. „Vůbec jsem to nevnímala, vždyť jsem s rodiči vůbec nežila. Od šesti týdnů jsem byla u mámy Blanky, nejstarší sestry maminky, a zůstala jsem tam až do poloviny druhé třídy,“ svěřila Brodská s tím, že když byla u rodičů na víkend, práci prý doma neprobírali. „Doma se řešila chalupa, hraní se neprobíralo. Máma se učila texty při vaření svíčkové a táta se zavřel do pracovny, kam se nesmělo.“ S rodiči dohromady bydlela jen pět let, pak se rozvedli. Celou dobu soužití ji štvalo, že kvůli své práci odcházeli z domu, a ona s nimi byla málo. Pak si přece jen zvolila hereckou dráhu, ale tak trochu nedobrovolně. „Na konzervatoř jsem šla z nouze. Nebyla tam matika, chemie ani fyzika, takže jsem měla větší šanci odmaturovat. Táta chtěl, abych se učila na klavír, ale to bych musela pořád cvičit. Už ve čtvrťáku jsem dostala nabídku do Plzně. Pak přišly další – Činoherák, Zábradlí. Najednou jsem hrála ve třech divadlech,“ vysvětlila Brodská, jak se vlastně dostala k herectví.
Potřebuje režim
Už jako dítě hrála ve filmech. Mnozí si ji pamatují jako roztomilou cácorku Yvettu z Ať žijí duchové, kde se objevila po boku svého otce Vlastimila Brodského. Tato role prý byla napsána přímo pro ni na míru, a to s důrazem na její moudré oči a drobnou postavu. Naposledy herečka excelovala s Jiřím Bartoškou (†78) v seriálu Smysl pro tumor, který sklidil velkou pochvalu, a k tomu po čtrnácti letech loni nastoupila do Ulice, kde hraje Báru Krausovou, dříve Jordánovou. Tuhle roli vzala, protože nutně potřebuje disciplínu a nové impulzy. „Potřebuji v životě nějaký režim a disciplínu. Být šťastnou ženou v domácnosti je hezká věc, ale člověk musí také pracovat. Což mě svým způsobem baví a naplňuje. Čili když přišla nabídka od Novy, moc jsem ani neváhala. Byla to zase nějaká výzva,“ svěřila s tím, že navíc se vracela do známého prostředí, takže se cítila dobře. Nástupem do seriálu získala zase nový vítr do plachet. Navíc ji baví, že se točí každé tři týdny s jiným režisérem, takže ponorka určitě nehrozí a Brodská také sbírá zajímavé zkušenosti. „Na den máte třeba pětadvacet stránek textu, točíte několik dní za sebou. Mě to ale baví a svým způsobem mám ten adrenalin ráda. Text se učím dobře. Jde to. Mozek je sval, čím víc ho používáte, tím jednodušeji se učíte. Naštěstí jsem s tím nikdy neměla žádný problém,“ přiznala. Přes to všechno se však držitelka dvou Českých lvů podceňuje. „Víte, já se za herce, respektive za herečku, ani moc nepovažuji. Už jen proto, že se bojím lidí, mám trochu sociální fobii, která je horší a horší. Nicméně teď jsem na letní scéně v pražském Ungeltu, což je příjemné,“ dodala Brodská. Jenže ani tam se příliš dlouho neohřeje. Hraje jen do půlky srpna v představení Nadechnout se života s Jitkou Smutnou (73) a pak si dává hereckou pauzu. „Poslední šance vidět Terezu Brodskou na jevišti. Letos se loučí s divadelní scénou a tohle je vaše poslední příležitost vidět ji v divadle,“ napsalo Divadlo Ungelt na svoje stránky, kde zvalo na letní scénu. A potvrdila to i samotná herečka, která si od divadla dává opravdu pauzu.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 30.
