ROZHOVOR: Michaela Badinková (46) - Jsem pořád obdarovávána!
Debutovala ve filmu Jak básníci neztrácejí naději. Výrazné role měla také v seriálech Ulice, Ordinace v růžové zahradě nebo aktuálně v »primáckých« Kamarádech. Herečka Michaela Badinková (46) se ale pravidelně objevuje i na divadelních scénách. Vítězství si také odnesla v roce 2018 z páté řady oblíbené pěvecké televizní show Moje tvář má známý hlas. Daří se jí i v osobním životě. Už dvacet let žije s hercem Janem Teplým (49), s nímž má dvě dcery, Evelínu (15) a Emilii (11). Na řeckém ostrově Santorini nedávno nafotila kampaň pro JK šperky a modely z kolekce módní návrhářky Martiny Pipkové Loudové. Jakou roli hrají v životě Michaely šperky? Co má nyní v plánu? A čím se v péči o sebe řídí?
Míšo, byla to vaše první spolupráce?
„Co se týká kampaně pro JK šperky, tak to byla úplně první spolupráce s nimi. S návrhářkou Martinou Pipkovou Loudovou vznikla spolupráce na základě Československého plesu, na který mi ušila krásné šaty, a tak jsme si padly do oka, že vznikla úžasná myšlenka nafotit takovou letní kolekci. V červnu jsme našli termín – pět volných dnů – a pak se k tomu ještě přidala značka Bandi s pánskými obleky, a tak jsme hledali nějakého muže do party. A protože mám skvělého kolegu Jiřího Böhma, tak jsme ho oslovili a vznikl super tým. Všichni jsme si strašně hezky sedli, protože někdy se věci hodně plánují a vymýšlejí, ale tohle byla trošku improvizace a možná to tomu dalo tu pravou lehkost.“
Kolekci jste fotili na Santorini. Jak se vám tam líbilo?
„Bylo to krásné. Našli jsme místa, kde zrovna nebyli turisté, a všechno se to tak jako poskládalo, že jsem byla z výsledku velmi mile překvapená. Vzniklo úžasné video a krásné fotky, které nafotil Vratko Barcik.“
A jak jste se cítila v roli modelky?
„Velmi dobře, protože to vlastně bylo focení, na které jsem jako herečka zvyklá. Asi bych zvládla i nějakou přehlídku, protože se jako herečka umím pohybovat po jevišti, ale za 25 let mé kariéry už jsem toho nafotila opravdu hodně, i když většinou v ateliérech. Teď to bylo zajímavé tím, že to byl exteriér a ještě Santorini, takže jsme fotili v různých uličkách, vedle jsme měli tavernu, kde jsme si mohli dát občerstvení, všechno to odsýpalo a já jsem se v tom cítila moc komfortně.“
Šperky patří ke každé ženě. Máte je? A nosíte je ráda?
„Mám ráda všechno, čemu se říká šperky. Už od dětství jsem milovala různé prstýnky a na hodně z nich jsem si vytvořila silnou vazbu. To znamená, že je pak nosím pořád, a když některé ztratím, tak chvíli vnitřně pláču, protože mám pocit, že kus něčeho ode mě odešlo. S tím ke mně přišel takový nápad, který bych ráda realizovala s firmou JK šperky, jež dělá i šperky na míru. A protože mám dvě dcery, tak chci vymyslet nějaké dva zajímavé šperky, které budou dcery nosit a které budou po mně mít jako památku. Měl by to být pro ně takový hezký odkaz, protože ponesou energii člověka, který je miluje. Mně vždycky přišlo nejvíc osobní, že můžu nosit šperk po někom. Takže se strašně moc těším, že brzo tuhle mou vizi začneme realizovat.“
Jak staré dcery dnes už máte?
„Je jim jedenáct a patnáct. Obě mají samozřejmě už víc šperků než já, protože všude je spousta krásné bižuterie, ale o to víc si myslím, že by je ten můj nápad, potažmo dárek mohl potěšit.“
Dostáváte šperky od svého partnera?
„Ano, byla jsem a jsem pořád obdarovávána. Ví, že mám šperky ráda, a většinou se trefí, a to i velikostně. (usmívá se) Poprvé si nenápadně zkoušel můj prstýnek, na kterém kloubu se mu zastaví a hodně se radil i se svojí sestrou. Ale když můžu, tak se i ráda obdaruji sama.“ (směje se)
Jste spolu už hodně dlouho. Jaký je váš recept na spokojený život ve dvou?
„Když se na to dívám zpětně, měla jsem prostě štěstí. Potkala jsem se s partnerem, když jsme chtěli být spolu, když jsme spolu chtěli žít, a když jsme chtěli mít spolu děti. Vzájemně jsme se v tom sešli. A když se narodily děti, tak jsem opravdu chtěla být matkou. Neměla jsem problém být s nimi doma, já jsem si to vlastně vydupala. Odmítala jsem práci, abych jim mohla dát čas, a dlouho mě to bavilo a naplňovalo. Když jsou teď holky zase starší, cítím, že už mě tolik nepotřebují, a proto se zase začínám víc věnovat práci. Řekla bych, že u mě všechny ty věci v životě tak nějak hezky plynuly, čímž neříkám, že nebyly nikdy překážky a nárazy, ale když je ten základ zdravý, tak to zase tolik nebolelo.“ (usmívá se)
Vrátím se k vašim dcerám. Je to náročné být doma tři ženy? Nejen to zjistíte v tištěném APŽ číslo 31.
