Komik Jaroslav Štercl (†76) víc než 50 let rozesmával diváky...
Kabaret a zábava to byl jeho život. Jenže ve skutečnosti byl Jaroslav Štercl (†76) samotář a v soukromí se lidem vyhýbal. Když se však objevil na scéně a začal vyprávět, obecenství se válelo smíchy. Pár let před smrtí si geniální kabaretiér stihl splnit svůj sen. S lahví whisky se vydal prozkoumat legendární Klondike.
Narodil se před 101 lety, tedy 18. listopadu 1919 v Blovicích u Plzně. Jeho dědeček pocházel z Bavorska a do Čech se dostal díky obchodu s chmelem. Později se rodina přestěhovala do Prahy, kde si koupili dům ve Vyšehradské ulici. Hercův tatínek začal podnikat ve stavebnictví, jenže nebyl to ten pravý krok ve správnou dobu. Vypukla totiž hospodářská krize, v práci se mu nedařilo, a tak rodina zůstala bez peněz. Jaroslav navštěvoval gymnázium v Londýnské, jenže zrovna tím nejlepším studentem nebyl. Dvakrát propadl. Přeložili ho tedy na jiné gymnázium, jenže odtud ho vyhodili. A tak nakonec do třetice studoval Vyšší průmyslovou škodu stavitelskou v Betlémské ulici. Mnohem víc, než škola ho však bavil film. Miloval klasické filmy a grotesky. Chodil také pravidelně do Radiopaláce na Vinohradech, kde pohádky četl Vlasta Burian (†70). Ten Šterclovi učaroval a stal se jeho velkým vzorem. Když mu bylo sedmnáct, poprvé se objevil na jevišti. Začínal v nuselském pivovarském kabaretu s prvním humorným číslem Pan Paďour na trampu. Po maturitě však musel skončit, protože si na něj v roce 1940 došlápla nacistická protektorátní moc a byl totálně nasazen u firmy Junker.
Samotář z revue
Štercl se však odradit nenechal a později sám založil písničkové divadlo. Jmenovalo se Divadýlko na dlani a sídlilo v pražské Štěpánské ulici. Prošel také řadou kabaretů, které miloval. V jejich prostředí se cítil jako ryba ve vodě. Pohoda, nevázanost a bohémský styl, to všemu mu učarovalo. Těšilo ho bavit lidi. „Bavit lidi, dělat inteligentní legraci, vyvolávat smích a přinášet výbornou náladu nebylo a nebude žádná sranda,“ s oblibou říkával. Společnost uměl bavit dokonale, ale on sám byl velký samotář. Jakmile odešel z divadla, uzavřel se doma a nikoho k sobě nepustil. Dokonce nezval ani návštěvy, přestože měl spoustu přátel a známých. Častokrát si ve svých scénkách nebral servítky, a proto se stalo, že svá místa musel měnit. V roce 1950 vystupoval v legendární Alhambra revue, ze které musel z politických důvodů odejít. Socialistické společnosti se prostě jeho narážky na systém nelíbily. V roce 1967 začal účinkovat se souborem Laterna magika a otevřela se mu cesta i do světa. Podíval se do Montrealu, a i do Mexika.
Stopka od prezidenta? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.