Jitka (54) z Brněnska má trojčata, dvě dcery jsou však postižené!
Jana, Sára a Petra. Je to už sedmnáct let, co Jitka Sedlačková (54) přivedla v Brně na svět trojčata. Tehdy neměl nikdo ani tušení, jak těžký život rodinu čeká. Dvě dívky jsou zdravotně postižené, třetí naštěstí dokázala nad handicapem po velkém boji zvítězit. V domácnosti je velkou pomocí manžel Peter (52). A všude je plno i pětileté Amálky, zlatého retrívra, asistenčního psa, bez kterého si už nedokážou svůj život představit.
„Těhotenství probíhalo víceméně bez problémů. Lékaři mě sice upozornili na rizika předčasného porodu, ale myslela jsem, že to zvládnu. Bohužel dcery se narodily opravdu moc brzy, již ve 27. týdnu těhotenství,“ říká máma Jitka. Po narození holčičky vážily pouze kolem 670 gramů a měřily 34 centimetrů. Musely tudíž do inkubátoru. Jinak ale vypadaly zdravé, jen Sára lehávala s lehce zkroucenou nožičkou. „Janička, která je dodnes nesmírně citlivá, byla v porodnici tou dobou snad nejkrásnějším miminkem. Měla pěkná kukadla, na všechny se usmívala, každá sestřička ji chtěla v kočárku povozit. Po dvou a půl měsících, kdy jsme si mohli holky odvézt domů, se však přišlo na to, že má nižší svalový tonus. Lékařka mi sdělila, ať počítám s tím, že nikdy nebude chodit do školy mezi zdravé děti, že nezvládne číst a psát. Zůstala jsem jako opařená, protože do té doby mi všichni tvrdili, jak bude vše v pořádku,“ vzpomíná Jitka Sedlačková.
Náročné dny a roky
Nastaly tak krušné časy. Rodiče museli se svými trojčátky cvičit několikrát denně takzvanou Vojtovu metodu. To samo o sobě je velmi náročné u jednoho dítěte, ale hned u tří a jinak postižených? Zatímco Petra se v postýlce začala časem sama zvedat, plazit i otáčet, její sestřičky se k tomu vůbec neměly. „Chodit začala Petra ve dvou letech, kdy jsme se stěhovali z Brna do nedalekého Újezdu. Museli jsme totiž vyměnit byt v šestém patře bez výtahu za něco bezbariérového. To už bylo jasné, že Sára zůstane těžce postižená a Jana je dodnes na úrovni tříletého dítěte, i když poměrně dobře rozumí a chápe, co se kolem ní děje a říká,“ svěřuje se maminka dívek. Časem začali Sedlačkovi se svými trojčaty navštěvovat i denní stacionář, kde holky udělaly velký pokrok. Petra navíc strávila dva roky před povinnou školní docházkou v mateřince mezi zdravými vrstevníky. Dnes už je z ní slečna a studuje zdravotní školu. Jana se Sárou nastoupily letos do posledního ročníku desetileté povinné docházky ve škole pro ně určené.
První byla Bella
Když byly dívkám dva roky, pořídila si rodina prvního psa na canisterapii. Labradorka Bella byla předem vycvičena, aby zvládla život s postiženými dětmi i speciální polohování. Dnes mají Sedlačkovi zlatého retrívra Amálku, která v sobotu oslavila páté narozeniny. Získali ji od společnosti Helppes, která psy cvičí. „Každoročně navštěvuji veletrh rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a před čtyřmi roky jsem tam potkala paní. Vedle invalidního vozíku vedla psa, který měl na sobě postroj označující ho za asistenčního. Oslovila jsem ji s tím, že mám doma postižené děti. Doporučila mi, abych vyplnila formulář se žádostí a poslala ho na jejich webové stránky,“ vzpomíná paní Jitka. A tak se i stalo, když Bella odešla ve dvanácti letech do psího nebe. „Už v září si nás pozvali na takové vstupní okouknutí. Na vlastní oči se tak aspoň prvotně přesvědčí, o jakou rodinu jde, komu a jakým způsobem by měl pes pomáhat a rozhodnou o jeho dalším, doplňujícím výcviku. Taky chtějí poznat, jaký vztah ke zvířeti asi budeme mít. Vybírají totiž psího pomocníka nejen pro ty, kteří to potřebují, ale i pro ty, kteří se k němu budou chovat pěkně. Jde nejen o celoživotní péči pro lidi, ale také o psa. Tímto přístupem si mě Helppes velmi získal,“ přiznává Jitka. Na asistenčního psa ale neexistuje žádný oficiální či právní nárok. Požádat si o něj přesto může každý, kdo je přesvědčený, že jemu osobně, nebo někomu blízkému dokáže takový pomocník usnadnit život. Čekací doba na asistenčního psa je v průměru mezi osmi až dvanácti měsíci. Záleží na požadavcích, potřebách i náročnosti výcviku.
Kdo teď rodině hodně pomáhá? Dozvíte se v ištěném Aha! pro ženy číslo 37.