Renatě (40) se kvůli komplikacím při porodu narodil syn s mozkovou obrnou...
Narození dítěte je pro většinu žen tím nejkrásnějším a nejdojemnějším okamžikem v životě. Pro Renatu Krkonoškovou (40) z Dvora Králové nad Labem však nikoli. Když se jejímu synovi Daníkovi (8) zachtělo na svět, byla teprve ve 34. týdnu těhotenství. Porod doprovázely velké komplikace, lékaři ale mamince dlouho zarytě tvrdili, že miminko bude v pořádku. Až po dvou měsících se Renata dozvěděla pravdu. Chlapec kvůli chybě doktorů trpí spastickou formou dětské mozkové obrny.
„Porod proběhl hrozně rychle a Daník byl moc vysoko,“ začíná své vyprávění Renata. „Lékaři řekli, že mi ho pomůžou vytlačit. Lokty se ho snažili dostat dolů, bylo to nepříjemné.“ Během zákroku ale chlapečkovi zřejmě nějakým způsobem ublížili. Po narození byl totiž celý fialový, naštěstí sám dýchal. Lékaři nicméně čerstvou maminku neustále ubezpečovali, že bude v pořádku: „Těsně před propuštěním mi doktor do telefonu sdělil, že Daník prodělal lehké krvácení do mozku. Prý se to ale vstřebá. Tak jsem mu věřila.“ To, co porodníci v nemocnici považovali v tu chvíli za jistotu – že z Daníka vyroste zdravý chlapec – ale Renatě už po dvou měsících vyvrátil neurolog. „Byli jsme na ultrazvuku mozku a zeptala jsme se: „Tak co, pane doktore, jak to vypadá?“ A on mi na to řekl: „Co chcete slyšet, mladá paní? Máte postižené dítě,“ vzpomíná tiše Renata a dodává: „Úplně to se mnou seklo, byla jsem vystresovaná, řvala jsem, že mi nikdo nic neřekl. Ale na doporučení doktorky jsme s Daníkem začali cvičit Vojtovu metodu. Nějak jsem se s tím musela poprat.“ Předběžná diagnóza lékařů se potvrdila, když Daníkovi bylo 7 měsíců. Má dětskou mozkovou obrnu a kvadruparézu, tedy částečné ochrnutí všech čtyř končetin. Teprve ve třech letech se začal sám plazit, navíc má těžce postižený zrak. Maminka se s krutou zprávou vypořádala statečně. Ostatně jí ani nic jiného nezbývalo – Daník ji potřeboval. Kdo se ale s celou situací dodnes zcela nevyrovnal, je chlapcův tatínek. „Nechce se smířit s tím, že nebýt doktorů, mohl by Dan být úplně zdravý. Přemýšlel dokonce i o trestním oznámení, ale to jsem mu rozmluvila. Na co bychom dávali peníze do soudů, když je potřebujeme na jeho rehabilitaci?“ vysvětluje maminka.
S bráškou si vyhraje
Renatin partner dokonce odmítal i druhé dítě, z porodu a postupu lékařů měl oprávněně strach. Nakonec se jí ho ale podařilo přesvědčit a před třemi lety se jim narodil druhý syn Jiřík. Spousta lidí si možná řekne, že Renatě s příchodem druhého dítěte přibyla spousta práce. Opak je však pravdou. „Daník na mě byl do té doby úplně upnutý. Nemohla jsem v klidu ani uvařit, neustále vyžadoval pozornost. Teď si vyhraje s Jiříkem a skoro nekňourá,“ usmívá se maminka. Péče o postiženého synka je ale i tak velmi náročná. Dan má speciálně uzpůsobený režim, kdy jeden měsíc chodí do speciální školy a následující měsíc každý všední den dojíždí z Dvora Králové do pražské neurorehabilitační kliniky Axon. Pro celou rodinu to znamená vstávání v půl páté ráno. Ani jedné probdělé minuty navíc ale Renata nelituje. „Syn dělá opravdu neuvěřitelné pokroky. Ve škole dokázal po půl roce uchopit tužku a napsat jedničku. Díky rehabilitacím se už dostane na všechny čtyři, posadí se a učí se chodit. A hlavně komunikuje, mluví ve větách. Mám z toho obrovskou radost.“ Rehabilitace a cestování do Prahy jsou pro rodinu finančně velmi náročné. Renata je proto moc ráda, že se stále najdou lidé, kterým osud druhých není lhostejný. Příkladem za všechny je její sousedka Dana Rejlová, která pro Daníka pravidelně pořádá charitativní akce a zřídila i transparentní účet. Přednedávnem malého bojovníka podpořila také automobilka Kia ve spolupráci s nadací Naše dítě. Z každého prodaného vozu totiž putuje 50 korun na podporu projektu Já a Kia pomáháme dětem. Díky tomu se podařilo potřebným rozdělit už více než 2 miliony korun.
Jaké má Daník vyhlídky a jak na něj působí rehabilitace? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 36.