Cestovatelé Kamila (27), Ondřej (30): Domácnost mají v kufru!
Na sociálních sítích můžete tuto rodinu, která se živí cestováním, najít pod jménem the Sikls. Jako blogeři spolupracují s resorty, hotely a značkami po celém světě, kteří jim za fotografie a propagaci na sociálních sítích dávají výměnou své služby zdarma či se slevou nebo je finančně ohodnocují. Na cestě kolem světa jsou Kamila (27), Ondřej (30) a jejich syn Elliot (2) s malou přestávkou již téměř rok, během kterého procestovali více než třicet zemí. Jak vzpomínají na své začátky i na Afriku, kde trávili poslední měsíce?
Jejich společná životní cesta začala v roce 2013, přesně na svátek všech zamilovaných. Jen o sedm měsíců později se vzali. Tajně, v Cannes, malebném městě na Azurovém pobřeží, které je známé především jako dějiště slavného filmového festivalu. Svůj den »D« si užili jen sami ve dvou a přesně podle svých představ. Kamila na sobě měla tílko, vlastnoručně navrženou tylovou sukni a k ní boty Convers, Ondra triko, džíny a také »conversky«. Fotkami ze svatby se pak pochlubili na sociálních sítích, což spustilo lavinu nejen blahopřání, ale i různých otázek. „ Tenkrát naše fotky proletěly internetovým světem a začalo nás oslovovat stále více párů. Zajímalo je, jak celá tahle myšlenka vznikla, jak to vzali rodiče a příbuzní, a jestli nemáme strach, že toho budeme někdy litovat. To byl ten moment, kdy jsem se rozhodla založit blog a napsat první článek právě na téma naší svatby,“ vzpomíná Kamila. Následující dva roky se, pokud jim čas a finance dovolily, vydávali na různá více či méně vzdálenější místa na celém světě a Kamila poctivě přispívala na blog zajímavými články. Psala především o nízkonákladovém cestování, přidávala tipy a odkazy a snažila se inspirovat ostatní, aby se nebáli cestovat na vlastní pěst.
Životní rozhodnutí
Ovšem než stihli vidět vše, co by si přáli, narodil se jim syn a usadili se na západě Čech. „Začali jsme podnikat v distribuci pohonných hmot a byli jsme čím dál víc zaneprázdnění dospěláckým životem. Než jsme se stačili otočit, měl Elliot rok a my dál běhali náš myší závod. Hledali jsme balanc mezi prací, volným časem a myšlenkami »co kdyby«. Věděli jsme, že život, jakým žijeme, nás neuspokojuje,“ vysvětluje Kamila. Ani po narození syna však nepřestali úplně cestovat, a Kamila tím pádem měla i nadále ve svém volném čase o čem psát. Blog navíc získal i další rozměr a hlavně nové čtenáře, a to díky tématům o rodině a cestování s dětmi. „Po nějaké době jsme začali dostávat v souvislosti s blogem zajímavé nabídky ke spolupráci, a mě čím dál víc naplňoval útěk do kreativnější sféry od našeho podnikání. Už dlouho jsme sledovali spoustu jiných párů, kteří cestují po světě a svým dobrodružstvím si tak vydělávají. Lákalo nás to, ale návod, kde a jak začít, člověk nikde nenajde,“ popisuje Kamila. Nicméně nakonec se rozhodli, že půjdou do neznáma a zkusí to, o čem spolu snili. Prodali firmu, řešili přípravy na cestu s malým dítětem a do toho komunikovali s hotely na různých místech světa, aby mohli své dobrodružství naplánovat a odstartovat. Vše klaplo a přesně na den jejich 4. výročí od svatby odjeli na letiště s jednosměrnými letenkami směr Asie.
Na cestu kolem světa
Během následujících šesti měsíců projeli téměř 30 zemí v Asii, Austrálii, Severní Americe a Evropě. Měli pár destinací, které chtěli vidět nebo navštívit, nicméně jejich cesta byla hodně flexibilní, podle toho, kam byly levnější letenky, nebo měli nějakou nabídku spolupráce. Poté si dali čtyřtýdenní pauzu v Čechách, aby si mohli vyřídit potřebné dokumenty pro svou další výpravu, tentokrát do Afriky. Tu volili především kvůli možnosti netradičních setkání s různými zvířaty, u kterých nemohl chybět ani malý Elliot, byť se to může třeba někomu zdát ne příliš bezpečné. „ Mezi státy, které jsme před tím navštívili, byly například Kambodža, Vietnam, Nový Zéland, Havaj či Bahami, takže jsme již věděli celkem dobře, co si můžeme dovolit. Co se týká hygieny a bezpečnosti, tak jsme samozřejmě nevolili země, jako je Kongo nebo Sierra Leone. Všichni v Evropě máme pocit, že Afrika je jedna velká špína a nemoc, ale musím říct, že naše zkušenost je naprosto odlišná. Třeba v Namibii jsem se cítil bezpečněji než třeba v noci v Praze. A Kapské Město nás naprosto učarovalo, jako jedno z top měst světa,“ bere si slovo Ondřej.
Africké dobrodružství
Cesta do Afriky ovšem vyžadovala o něco důkladnější přípravy než cesty předešlé. „Očkování se tam nijak zvlášť nelišilo oproti Asii, až na žlutou zimnici, kterou musíte mít, pokud jedete ze země s endemickým výskytem. Elliota jsme ještě vzhledem k jeho věku nechtěli očkovat, a z toho důvodu jsme cestovní itinerář upravovali, abychom se této povinnosti vyhnuli. Další důležitá věc pro cestu s dítětem do Afriky je přeložený rodný list soudním překladatelem s ověřeným razítkem. Určitě je také lepší mít nějaký alespoň bodový plán, protože například do Namibie máme vízovou povinnost a pro vízum musíte doložit denní harmonogram, potvrzené ubytovaní a výstupní letenku ze země. To celé musíte dovézt na ambasádu do Berlína a čekat,“ vyjmenovává Kamila. Naštěstí se dočkali, a tak mohlo jejich dobrodružství začít. „Vzali jsme to skoro od nejjižnějšího cípu, a sice Mysu Dobré naděje tedy JAR přes Namibii, kde jsme najeli autem přes 2500 km, do Victoria Falls v Zimbabwe. Následovala Botswana, Zambie a potom na sever do Tanzánie, přesněji na Zanzibar. Odtud jsme přeletěli do Nairobi v Keni, kde jsme strávili 14 dní v safari ve vanu, a závěr jsme prožili na krásné pláži Diani Beach na jihovýchodě země. Všechny země jsou si trochu podobné, ale přitom naprosto odlišné. Na každou máme úplně jiné nezapomenutelné vzpomínky a rozhodně to nebyla naše poslední návštěva Afriky,“ pokračuje Ondřej.
Jak se dá na takové cesty zabalita zda je někdy postihla ponorková nemoc čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 35.
