Městské divadlo KLADNO - VE STYLU MODERNY...
Lidé ho chtěli, a tak si ho vydupali. Takto by se v jednom souvětí daly shrnout začátky dnešního Městského divadla Kladno, které se po Praze, Brně a Plzni stalo čtvrtou ryze českou scénou. Trvalo to ale více než padesát let. První ochotnický soubor totiž v rozvíjející se hornické obci fungoval už od roku 1860 a od té doby sháněl peníze na výstavbu vlastní divadelní budovy. Nebýt pozdějšího starosty Jaroslava Hrušky, rozvoj činohry by tu trval ještě mnohem déle…
Právě zásluhou výše zmiňovaného starosty Hrušky totiž město v roce 1907 přispělo na výstavbu vysokou finanční částkou, a tím povzbudilo další sponzory, a to včetně obyčejných kladenských obyvatel. Nakonec se podařilo nashromáždit dostatek prostředků a místní architekt Emil Hrabě vypracoval první stavební návrh.
V hlavní roli starosta
Záhy se však ukázalo, že peníze na stavbu pompézní budovy určitě stačit nebudou. K vybavení interiérů proto bylo použito zařízení ze zchátralé divadelní arény na pražských Vinohradech a spolek si musel vzít také hypotéku.
11. května 1912 se po velkých peripetiích divadlo poprvé otevřelo divákům, a to premiérou hry Znak, kterou pro tuto výjimečnou příležitost napsal sám Jaroslav Hruška, toho času již ve funkci primátora. Budova byla v průběhu následujících let několikrát rekonstruována, kvůli jedné z úprav se dokonce z přilehlého hřbitova musely přesouvat některé z náhrobků. Divadlo je vybudováno na obdélném půdorysu ve stylu geometrické moderny. Uvnitř vás na první pohled upoutají zejména artdecové rohy, stropní výmalba hlediště, která připomíná noční oblohu, a opona nesoucí název Práce, spořivost, věda a umění, jejímž autorem je umělec Josef Wenig. Jsou na ní mimo jiné vyvedeny důležité výjevy spjaté s historií města: kladenské hutě či Mariánské sousoší stojící na hlavním náměstí.
Návrat Štěpničkové
Na pódiu kladenského divadla se během let vystřídala plejáda herců zvučných jmen. Tak například v roce 1915, kdy tu začal fungovat stálý divadelní soubor, se zde uskutečnila premiéra hry Gazdina róba, jíž přihlížela sama její autorka Gabriela Preissová. Po letech strávených ve vězení tady o několik let později, v roce 1961, znovu debutovala herečka Jiřina Štěpničková. Působili tu rovněž Jan Tříska nebo Karel Šebesta. Dnes do ansámblu patří například herci Barbora Janatková či Tomáš Hron, pravidelně tu hostují Petr Batěk, Anežka Rusevová či Viktor Zavadil. Repertoár zahrnuje jak klasické hry, třeba od Shakespeara, tak novější počiny od současných autorů. K dispozici má soubor dva divadelní sály – jeden menší, jeden větší – a na léto pak i venkovní scénu. Ve sdruženém Divadle Lampion pak lze zhlédnout loutková a dětská představení.
O zajímavostech v oikolí čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.