Městské divadlo Zlín má svou novou stálou budovu od roku 1967!
O jeho zřízení uvažoval ve 30. letech minulého století už Jan Antonín Baťa. Vždyť Zlín byl tehdy jedním z posledních měst, které nemělo vlastní divadlo! Všechny snahy překazil nástup 2. světové války, a tak se místní své scény dočkali až v roce 1946. Slavný podnikatel by z toho měl jistě radost. Nejenže si nové divadlo okamžitě našlo zástupy diváků, v následujících letech v něm svou kariéru začínaly i největší herecké hvězdy té doby…
Svou činnost zahájila scéna (tehdy pod názvem Divadlo pracujících) 17. září 1946 premiérou Drdovy hry Hrátky s čertem. Zatím fungovala v prostorách adaptovaného městského kina a z finančních důvodů se stala součástí Baťových obuvnických závodů. Město její provoz převzalo až v roce 1951, v době největší slávy. Členy uměleckého souboru tehdy byli Jiří Adamíra, Otto Šimánek či Ilja Prachař.
Ostré linie i mozaika
Na konci 50. let se pak uskutečnila architektonická soutěž na výstavbu nové divadelní budovy. Vítězně z ní vzešli architekti Miroslav a Karel Řepovi, kteří během let 1960 – 1967 na dnešní třídě Tomáše Bati postavili obdélníkovou budovu, k níž připojili starou hasičskou zbrojnici. Práci měli komplikovanou zejména v tom, že bylo potřeba zachovat typický ráz městského centra.
Dům je proto tvořen železobetonovým skeletem se sloupy. Interiéry v sobě nesou nádech realismu i italského racionalismu a jsou obloženy mozaikami a gobelíny místních soudobých umělců. Hlediště bylo rozevřeno do tvaru amfiteátru, což ze scény dělalo poměrně nadčasový stavební počin.
V roce 1989 prošlo divadlo rekonstrukcí, během níž byl upraven hlavní sál budovy. Jeho kapacita se snížila z původních 800 na 687 míst, ve třetím patře také vznikla komorní scéna, která dnes nese jméno Studio Z.
Více o divadle čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.