Bývalý automechanik Stanislav Bíza (40): Od kamionů až k levanduli...
Před lety pracoval v rodinné firmě na opravy kamionů, dnes je Stanislav Bíza (40) farmářem a majitelem Levandulové farmy v malé obci Starovičky na jižní Moravě. Levandule je rostlinou, která zásadně ovlivnila jeho život, a v jejím pěstování se našel. Za sedm let, co farmu provozuje, se potýkal s mnoha problémy a úskalími, nikdy se ale nevzdal a daří se mu. Pracují tu jeho sestry i další zaměstnanci a dohromady jim to šlape na jedničku.
Když navštívíte Starovičky v době plného rozkvětu levandulí, uvidíte takovou krásu, až oči budou přecházet. Jako by malíř rozlil čerstvě namíchanou, jasně fialovou barvu po celém zdejším poli. Když přijdete ještě blíž, nasajete vůni, která vás téměř omráčí. To je jen malý pohled do Levandulové farmy, kterou v roce 2014 založil Stanislav Bíza. Dnes čtyřicetiletý farmář dříve pracoval v rodinné firmě, která se věnovala opravám kamionů. Rodiče, kteří ji vlastnili, se ale cítili už unaveni a rozhodli se podnik prodat. To byl moment, kdy Stanislav přemýšlel, co dál. I kvůli svému hendikepu – od roku 2005 je po úrazu na paraglidu upoután na invalidní vozík – si moc neuměl představit, že by byl někde zaměstnaný. Proto hledal, co by mohl dělat. „Jeden z faktorů, proč jsme s rodinou založili Levandulovou farmu, byla vzpomínka na dědu. Jako kluk jsem s ním pořád jezdil na traktoru. Měli jsme hodně polí a vinohradů a říkal jsem si, že to zemědělství bude super obor, protože zasadíte a pak se o to nemusíte starat, jenom sklidíte. Jenže realita vás brzo vyvede z omylu. O bylinku se totiž člověk stará zase jinak než o všechny věci, co jsme měli dřív,“ vzpomíná na začátky farmaření Stanislav. Výhodou bylo i to, že v té době levanduli ve velkém nikdo v okolí nepěstoval. „Bývalá přítelkyně s tou vůní stále chodila domů a já jsem vždycky říkal, co to tady »smrdí«. Ale on si tu vůni člověk potom zamiluje,“ říká dnes s úsměvem úspěšný farmář.
Potřebovali pozemky
Rozjet farmu si žádalo i nákup nových pozemků. Postupně. „Nechceme farmu rozšiřovat do nějakých extrémů, protože jsme taky omezeni nějakou výrobní kapacitou i lidskou, co jsme schopni zvládnout. Máme bylinky biocertifikované a k tomu tíhneme i z toho důvodu, že naše babičky a dědečkové také všechno nestříkali. Když byl vinohrad zarostlý, tak se musel jít okopat a plevel zničit manuálně,“ říká majitel, kterému jde především o kvalitu. Před sedmi lety vysadili čtyřicet tisíc keříků levandule lékařské a s velkým napětím očekávali první výsledky. Začátky nebyly jednoduché. Chyběla technika na obhospodařování pole a všechno se muselo kopat ručně. Dnes už pro mnohé něco zcela nepředstavitelného. Technika se ale postupně dokoupila a výrazně ulehčila práci. Jiným úskalím jsou třeba i deště před sklizní. „Vždycky s napětím sledujeme, abychom stihli sklidit v pravý čas a udrželi tak vysokou kvalitu květu,“ říká majitel Levandulové farmy. Párkrát se také stalo, že přišli o sadbu na další rok, což znamená zdržení. Ale jak už to tak bývá, člověk na všechna úskalí zapomeneme. Práce je však na farmě stále dost. „Dnes by se dalo říct, že každý ze zaměstnanců dělá všechno. Máme šikovné švadlenky, museli jsme se naučit destilaci oleje a každý rok si přidáváme a učíme se něco nového, “ vypráví podnikatel.
Limonáda frčí! To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 29.