Adélu (53) zaujala v Británii alternativní medicína - Bez dotyku je duše nemocná…
Po maturitě, ještě za totality, emigrovala Adéla Zrubecká (53) do Anglie, kde se vedle práce v zeměměřičské firmě věnovala přírodním léčebným metodám a terapiím. V Londýně vystudovala prestižní institut alternativní medicíny a po návratu do Čech úspěšně rozjela vlastní praxi, významně se podílela na osvětě aromaterapie u nás a stala se spolumajitelkou kosmetické společnosti. Kromě toho porodila a vychovala tři děti a úspěšně se poprala s rakovinou. Její dosavadní život by rozhodně vydal na román…
Adéla Zrubecká pochází z Prahy, několik let žila ve Velké Britanii a procestovala celý svět, za svůj domov si však nakonec vybrala poklidný venkov v severních Čechách. Jako malá měla různé záliby, ale asi nejspokojenější byla vždycky v přírodě. „Pamatuji si, že jsem byla pořád venku. Často jsem chodila na výlety s rodiči i prarodiči, hodně jsme cestovali po Čechách. V zimě mě bavilo lyžování, v létě plavání, kolo… Prostě normální dítě tehdejší doby,“ uvádí. Po základní škole vystudovala stavební průmyslovou školu v Praze a hned po maturitě, v roce 1987, emigrovala se svým přítelem do Velké Británie. Z tehdejšího Československa ji to táhlo kvůli touze po svobodě a cestování, nicméně musela se vyrovnat s tím, že tu nechává své blízké, především svoji maminku, která ji vychovávala sama. „Vzhledem k tomu, že můj strýc emigroval v roce 1968, maminka tak trochu počítala s tím, že jednou půjdu do světa také. Odmala mne drtila angličtinu, chodila jsem do jazykové základky i do večerní jazykové školy. Zřejmě mě intenzivně připravovala na budoucnost v zahraničí. Naše loučení bylo před mým odjezdem napořád, ani jedna z nás jsme netušily, že bude revoluce a že se za dva roky znovu setkáme.“ Začít nový život v Anglii jí pomohl právě strýc, u kterého s přítelem půl roku bydleli, a také fakt, že již slušně ovládala cizí jazyk. Než dostala pracovní povolení, živila se různými pomocními pracemi, ať už to byl úklid či hlídání dětí. „Naštěstí jsem po mamce docela šikovná. A protože jsem vyrůstala jen s ní, naučila jsem se od ní spoustu »chlapské« práce, jako třeba malovat, natírat, tapetovat nebo renovovat nábytek, takže i s tím jsem se pracovně uplatňovala v domácnostech,“ vypočítává. Když pak povolení dostala, našla si práci u zeměměřičské firmy, kde mohla využít, co se naučila na střední škole. Poměrně záhy se také začala zajímat o alternativní léčebné metody a směry, které byly už tehdy na Západě velmi populární.
Cesta k vůním
„Vedle toho, že jsem tedy pracovala v malé zeměměřičské firmě, prolézala staré londýnské domy a kreslila jejich plány, intenzivně jsem vstřebávala vše, co se týkalo alternativního životního stylu. Pěstovala jsem si vlastní bylinky, stala jsem se vegetariánkou, objevovala metody přírodní léčby.“ Intenzivně se věnovala Vipassaně, jedné z nejstarších indických meditačních technik u skvělého učitele Briana Gilla, poté ji zlákal kurz reflexologie, který v ní probudil zájem o studium dalších masážních technik. Nejvíce ji oslovila nabídka londýnského, dnes velice prestižního, Institutu tradiční Bylinné Medicíny a Aromaterapie Gabriela Mojaye, který propojoval aromaterapii, čínskou medicínu a další alternativní směry práce s tělem. „Tehdy Gabriel Mojay se svojí školou víceméně začínal a učili u něj lektoři, kteří jsou dnes legendami aromaterapie, jako například Jan Kusmirek, Vivian Lunny nebo Valerie Ann Worwood. Tito lidé formovali nejen můj pohled na aromaterapii, ale i na vnímání světa okolo nás,“ líčí Adéla. Z metod, které měla možnost poznat, ji doslova uchvátila aromaterapeutická masáž, kterou začala praktikovat již v rámci studia. U svých prvních klientů, jimiž byli přátelé a kolegové z práce, se přesvědčila o tom, že skutečně funguje a dokáže ovlivnit zdraví na různých úrovních. Po ukončení studia v roce 1993 se s přítelem vydali na kolech na cestu kolem světa, na které strávili rok a půl. Pro oba to byla obrovská škola života, ze které čerpají dodnes, a svým způsobem i impulz vrátit se do české kotliny. „V Praze jsem si otevřela svou vlastní aromaterapeutickou praxi. Rozjet ji nebylo zrovna snadné, protože byl rok 1995 a v té době si zde nikdo za péči o zdraví neplatil. Předpokládalo se, že jakákoliv pomoc týkající se zdraví, je zdarma. Nebylo zvykem zajít si na placenou masážní terapii. Snažila jsem se tedy přesvědčovat lidi, že se vyplatí do svého zdraví investovat a že jej mají ve svých rukách,“ vzpomíná. Vrhla se proto také na osvětu a začala o aromaterapii psát. V rámci spolupráce s Barborou Krejčí, která tehdy čerstvě založila Asociaci českých aromaterapeutů, se také intenzivně věnovala vedení kurzů a organizaci konferencí. Do toho se stihla vdát, otěhotnět, v roce 1997 porodit dvojčata a jen s několika měsíčními dětmi se odstěhovat z Prahy do Vlčí Hory, malé vesnice na dnešní hranici Národního parku České Švýcarsko. „Zamilovali jsme se do místního kraje a jsme v něm šťastní. Děti vyrůstaly v čisté přírodě, na zahradě jsem pěstovala trochu zeleniny a pár bylin do kuchyně, ale většinu léčivek jsem sbírala a vlastně dodnes sbírám ve volné přírodě. Také na »vlčihorské« pracovní začátky vzpomínám ráda. Masírovala jsem doma v chalupě a bylo zajímavé sledovat, jak se mým klientům postupně mění pohled na sebe a své zdraví.“
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.
