Jana Kremlová (60) před lety založila úspěšnou rodinnou firmu na pražení oříšků!
Patří k nejvlivnějším a nejúspěšnějším ženám v České republice. V Čelčicích na Hané založila rodinnou firmu Alika, která se zabývá pražením oříšků a v současnosti disponuje největší výrobní kapacitou ve střední Evropě. Jana Kremlová (60) je generální ředitelkou firmy, oporou jsou jí manžel i obě dospělé dcery. Všem, kdo se chtějí pustit do podnikání, radí: „Začátky podnikání budou těžší, než si myslíte. Naučte se striktně rozdělovat svůj čas mezi práci a rodinu.“ Jaká byla její cesta mezi podnikatelskou špičku?
Vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou, obor organická chemie, v Pardubicích. Už na vysoké škole se jí narodila první dcera Pavlína. Její manžel Pavel byl vrcholový sportovec, který měl později úraz. Rodina najednou neměla, kde bydlet a jak se pořádně uživit. „Odešli jsme proto do Krkonoš, kde jsme dělali pokojskou a domovníka. S dcerou jsem přitom ještě studovala. Naštěstí mi škola vyšla vstříc individuálním plánem. Po škole se mi narodila druhá dcera Markéta a přestěhovali jsme se zpět do Prostějova. Nastoupila jsem pracovat do Agrostroje v Prostějově, kde jsem měřila kvalitu vody na kotelně. Dělala jsem práci, na kterou stačilo prakticky základní vzdělání,“ vzpomíná Jana Kremlová. Z Prostějova vedly její další pracovní kroky do cukrovaru v Bedihošti, kde byla zaměstnaná jako vedoucí laboratoře. Následně našla uplatnění na ředitelství v útvaru řízení jakosti jihomoravských cukrovarů a později ve státní zemědělsko-potravinářské inspekci. „V roce 1988 začal manžel podnikat. Pletl na stroji sportovní vybavení. Čepice, čelenky a další věci, které na našem trhu chyběly. Prodali jsme i auto, abychom měli za co nakoupit materiál. Výrobky následně manžel prodával v Ostravě na Černé louce na tamních trzích,“ líčí Jana, které se manželův volný způsob života zalíbil natolik, že se rozhodla ho v podnikání následovat.
Začalo to kávou
Prvním nápadem, jak prorazit na trhu, byly bylinky. „Chtěla jsem je balit a vyrábět z nich mastičky, ale nikoho z mého okolí to nenadchlo. Bylo mi řečeno, že pokud chci podnikat, tak ať dělám něco, čemu aspoň trochu rozumím. To platilo o výrobě cukru nebo pražení kávy. Uměla jsem dělat receptury na kávu, protože jsem kromě jiného pracovala i jako inspektorka kvality kávy. Před rokem 1989 se prodávala káva z Balíren obchodu Praha. Byla výborná, skládala se ze sedmi druhů káv, voněla a krásně pěnila. Dnes je móda jedno druhových káv, kterých nejsem příznivec, chybí mi při jejich výrobě i kreativita,“ říká Jana. S pražením kávy začala v roce 1992 v Prostějově a skončila s tím o několik let později. „Pořídila jsem si pražírnu na úvěr, do pražičky se nasypalo pět kilogramů zelené kávy, která se upražila za 22 minut. Prodávala jsem ji přímo v pražírně, rozvážela se po obchodech, hotelích. Jenže malým pražírnám se tehdy přestalo dařit, protože obchody začaly nabízet velké množství nejrůznějších káv ze zahraničí. Takže bylo jasné, pokud nechci zkrachovat, tak musíme najít ještě něco jiného,“ vypráví podnikatelka o svých začátcích. K oříškům, přesněji arašídům, pomohla Janě náhoda: „Můj tatínek potkal známého, který hledal někoho, kdo by jim arašídy pražil pro výrobu křupek. Nápad to byl výborný. Z výdělků jsme byli schopni splácet předešlé úvěry.“
Pražírna vyhořela - Jak to bylo dál? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 30.
