MUDr. Rodion Schwarz (36) z Velkých Přílep odletěl měsíc po promoci zachraňovat svět!
V současné době pracuje jako praktický lékař pro dospělé v ordinaci ve středočeských Velkých Přílepech. Rodion Schwarz (36) tady kombinuje klasickou západní medicínu s tradiční čínskou a integrovanou psychosomatickou medicínou. K založení vlastní lékařské praxe vedla ale poměrně dlouhá a trnitá cesta, kterou si však zvolil sám. Zkušeností sbíral v Africe, Turecku či Skandinávii, nebo při práci s lidmi bez domova. Jak sám říká, svou práci jen nedělá, on jí žije…
Jeho rodina pochází z Ukrajiny. Možná i proto dostal pro Čechy netypické jméno Rodion. „Vlastně jsem se prvních pár dnů života jmenoval Ondřej. Tedy do doby, než přijela babička na křtiny a prohlásila, že její první vnuk se musí jmenovat jinak. Vybrala jméno podle hrdiny jedné knihy od Lermontova. Rodion podle starých výkladů pochází ze jména Hérodion, tedy syn bohyně Héry. Často se také dávalo mnichům na ostrově Rhodos,“ upřesňuje mladý lékař, kterého možná i jméno předurčilo k tomu, aby se snažil měnit svět k lepšímu. Rozhodnutí studovat medicínu bylo pro něj přirozené, i když v rodině nikdy lékaře neměli. Vzorem mu byla babička, která zasvětila život práci v sociálních službách. Již během studií na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se Rodion začal zajímat o africký kontinent. „Všechno to začalo ve čtvrtém ročníku medicíny, kdy k nám jako hostující přednášející zavítal MUDr. Vladimír Krčméry DrSc. z bratislavské Vysoké školy zdravotnické a sociální práce sv. Alžběty, která měla své projekty v Africe a Asii a tehdy i na Haiti. Vyprávěl nám o misích na africkém kontinentě a svém nedávném působení na Haiti, kde proběhlo těžké zemětřesení. Nakonec se vykrystalizovala hrstka studentů, která své volné víkendy trávila v Bratislavě zkoumáním, jak vypadá malárie, či studiem tropických a parazitárních onemocnění. Hodně jsme tím žili,“ vzpomíná Rodion, kterému již jako studentovi nabízeli možnost vycestovat do Afriky v rámci projektu Narovinu. On se však nejprve rozhodl medicínu dokončit. Netrvalo ale dlouho a do Afriky se vydal. „Když se na to dívám zpětně, byl to takový případ pozitivního bláznovství. V roce 2010, zhruba měsíc po promoci, jsem se nechal naočkovat vším možným a hned jak to šlo, a aniž bych o tom informoval rodinu, jsem odletěl do Keni na ostrov Rusinga na Viktoriině jezeře, kde jsem měl vystřídat své kolegyně v práci na nové klinice pro nejchudší místní obyvatele. Byl jsem tenkrát hodně nadšený, ale také mladý a nezkušený s téměř nulovou praxí. Místní mi ale věřili, protože jsem přece byl lékař, a já je nechtěl zklamat,“ popisuje své začátky plné nejistoty a také strachu, který byl však dobrým hnacím motorem. Jeho první pobyt v Africe trval půl roku. Po čase se tam vrátil a svoje působení rozšířil i do vnitrozemí na pomezí Burundi a Rwandy.
Viděl bolest i beznaděj
Na fakultě se chtěl Rodion původně věnovat mikrochirurgii. Během práce v Africe však zjistil, že ho zajímá nejen chirurgie, ale i komplexní a individuální práce s pacienty a kombinace různých medicínských možností, proto se nakonec věnuje praktickému lékařství. „V Africe jsem byl vlastně lékařem všech specializací, praktik, pediatr, geriatr, porodník a gynekolog a někdy také veterinář. Medicína se tam nedá dělat tak, jak jsme zvyklí u nás. Jednak nemáte dostatečné vybavení a také jste většinou jediným lékařem široko daleko, proto děláte, co je potřeba,“ popisuje jen zlomek své práce s místními pacienty. Afričané chovají lékaře ve velké úctě, žijí přítomností a smrt berou jako přirozenou součást života, a to i v případě, že se týká dětí nebo mladých lidí. Nehledají viníka a neberou neúspěch léčby jako selhání lékaře. „O tom jsem se přesvědčil, když mi jeden místní muž Sulejman, se kterým jsme se přátelili a který vozil loďkou po Viktoriině jezeře turisty, přinesl do ordinace v náručí svého devítiletého syna. Chlapec přestával dýchat. Celých 40 minut jsme mu s kolegou masírovali srdce, ale neúspěšně. Hoch zemřel a já nevěděl, jak zprávu rodičům říci. Plakal jsem, ale oni ne, a to byla chlapcova matka v devátém měsíci těhotenství,“ vzpomíná Rodion, který několik týdnů poté pomohl na svět jejich druhému synovi. Později se dozvěděl, že rodiče chlapce pojmenovali Rodion Junior. „Během svého pobytu v Africe jsem samozřejmě ztratil mnohé iluze. Viděl jsem v bolestech a beznaději umírat mladé ženy a muže, řady obchodů s rakvemi při pobřeží Viktoriina jezera, ženy nabízející své vyhublé, zpustošené tělo za jídlo pro sebe a své děti, slumy plné bídy v Nairobi či děti s jejich nafouklými, prázdnými bříšky. To vše mě naučilo brát život vážně, pocítit jeho váhu, připustit si jej jako celek, přiznat si i jeho stíny a nesnažit se být jen dobrý či dokonalý, ale žít s respektem a pochopením pro sebe i pro ostatní,“ zamýšlí se. I přes všechny hrůzy se nevzdal a snažil se dělat to jediné, co mohl: být dobrým lékařem, kterým chce zůstat i nadále.
Péče má být komplexní - O tom a mnohém dalším čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 33.