Štěpánku Pučálkovou (35) na HAMU nevzali, přesto se stala známou operní pěvkyní...
I když Štěpánka Pučálková (35) zpívala odmalička a operou žila, na HAMU ji nevzali. Jejího talentu si ale záhy všimli v Salcburku, kde vystudovala Mozartovu univerzitu. I přesto nevěděla, zda se hudbou uživí. Dělala modelku, předváděla kroje či rozvážela noviny. Dnes září v Německu a koncertuje s Plácidem Domingem.
Hudbu milovala od dětství, od čtrnácti se viděla na jevišti. A to i přesto, že nikdo v rodině z umělecké branže nepocházel. Rodiče měli designové studio, prodávali rakouské a německé kuchyně a zrovna ve chvíli, kdy byli v zahraničí, se jim narodila dcera. V rodném listě má Berlín, vyrůstala ale v Praze. „Oba rodiče jsou ale umělecky nadaní. Tatínek maluje krásné obrazy, které nám visí všude doma, a maminka jako mladá studovala zpěv a současně se učila hrát na bicí,“ líčí Štěpánka. Její rodina má ale ještě zajímavější kořeny. Pradědeček možná může za to, že se populární knížka herce Jindřicha Plachty jmenuje Pučálkovic Amina. „V naší rodině koluje historka o tom, jak pan Plachta přišel na jméno pro žirafu jménem Pučálkovic Amina. Prý často chodil okolo ordinace mého pradědečka, lékaře, a jméno se mu natolik zalíbilo, že jej použil do své knihy,“ vysvětluje s úsměvem pěvkyně. Jestli je to pravda, to se nedozvíme. Jen pro zajímavost – pučálka je název staročeského pokrmu.
Toužila zpívat
Začínala zpěvem ve sboru a hrou na klavír. „Maminka s babičkou mě nakonec na mé přání přihlásily i na sólový zpěv, který jsem na lidové škole umění slýchávala z vedlejší třídy a zatoužila jej zkusit,“ vzpomíná Štěpánka. Její profesorka byla operní pěvkyně, toužila zpívat nahlas a vysoko jako ona. „Od čtrnácti let mě zajímal jen a jen zpěv. Neuvažovala jsem, že bych měla jít dělat něco jiného. Až po studiích, kdy jsem trochu tápala, jezdila na předzpívání do divadel a čekala na svůj velký moment, jsem přemýšlela, co dál,“ dodává s tím, že kdyby ji zpěv natolik neokouzlil, nejspíše by byla lékařkou, jako její babička. Když se po střední škole přihlásila na HAMU, nepřijali ji. „Dodnes přesně nevím proč. Je pravda, že jsem šla na přijímací zkoušky v devatenácti letech, mladá a hned po maturitě. Ostatní zájemci, kteří za sebou měli oproti mně dva roky absolutoria navíc na konzervatoři. Možná, že věk hrál roli, možná jsem ještě nebyla hlasově tak vyzrálá, aby mě chtěli. Tehdy jsem to obrečela, ale hned jsem si řekla – to mě neporazí,“ vypráví mladá žena. Chvíli studovala na JAMU, pak ji vzali na Mozartovu univerzitu v rakouském Salcburku. Absolvovala s vyznamenáním.
Předváděla kroje
I přesto, že vystudovala prestižní školu, nevěděla, zda ji hudba jednou uživí. „Dělala jsem příležitostnou modelku, předváděla rakouské kroje a také jsem pracovala jako tzv. Standmodel na různých veletrzích a prezentací nových módních kolekcí. To byla hezká práce, při které jsem poznala spoustu zajímavých lidí a úžasných kamarádek,“ vypráví. Její život ale vždy růžově nevypadal. „Nejtěžší bylo asi rozvážení novin. To jsem dělala jen krátce a naštěstí v létě, ale vstávat každou noc, i o víkendech v půl čtvrté, pro mě nebylo zrovna jednoduché. S přicházející zimou jsem se rozhodla tuto práci vyměnit za něco stabilnějšího. Rok jsem pracovala v obchodě s oblečením, kde jsem měla i svou klientelu a zákaznice se pak rády vracely ke své »Frau Steffi«. Byly to zkušenosti k nezaplacení,“ líčí své životní peripetie pěvkyně. Ve chvíli, kdy si myslela, že s hudbou končí, začaly chodit pracovní nabídky. V Rakousku nakonec žila dvanáct let.
Prestižní angažmá - O tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 37.