Olga Roučková (34) jako první Češka dojela Rallye Dakar!
Před rokem se stala první Češkou, která dokončila slavnou Rallye Dakar. Po zdolání 8276 kilometrů na trase Peru – Bolívie – Argentina v kategorii čtyřkolek dojela Olga Roučková (34) dokonce jako třetí mezi ženami. V těchto dnech bojuje v těžké soutěži opět. Jen vyměnila čtyřkolku za terénní auto s otevřenou karoserií, a to díky podpoře firmy BCE z Mníšku pod Brdy.
Rodačka z Děčína jako dítě dělala atletiku. Vytrvalostním běhům a skokům do výšky se věnovala do čtrnácti let. „Taky jsem už jako malé pídě chodila do karate. Jenže přišla puberta, jiné záliby, kluci, takže jsem atletiky nechala. Za to jsem ale dodnes na sebe naštvaná. Nicméně nastala jiná etapa mého života, během které jsem přišla na chuť čtyřkolkám,“ vzpomíná na své začátky v motosportu Olga. Čtyřkolky však pro ni nebyly láskou na první pohled. Ba naopak. Poprvé na ni sedla, když za ní přijel na čtyřkolce randit její tehdejší přítel. „Samozřejmě jsem na rande dorazila načančaná a on dojel na čtyřkolce. Od první chvíle jsem ji začala nenávidět. Ze zamilovanosti jsem ale na ni sedla s představou, že určitě pojedeme jen kousek, někam na zmrzlinu. Jenže my na čtyřkolce strávili v lese a bahně celý den. Takže jsem byla od hlavy až k patě špinavá. Nenávistně jsem na ni potom sedla ještě několikrát, až mi začalo vrtat hlavou, co na ní přítel vlastně vidí. Nakonec jsem čtyřkolce sama propadla. Kdyby přijel tenkrát na motorce, možná bych dnes jezdila na ní,“ říká s úsměvem. První čtyřkolku si půjčovala od přítele, později dostala ojetou k narozeninám. Časem na ní začala vyrážet na expedice po světě. Projela tak třeba Izrael nebo Řecko, kde jí čtyřkolka dokonce spadla ze skály. Netrvalo potom dlouho a s upraveným strojem začala závodit v offroad maratonech. Brzy začala vyhrávat nejen u nás, ale třeba i v Německu, a tak dostala nabídku, aby zkusila rallye soutěže.
Cesta na vysněný závod
Závodnické začátky ovšem nebyly lehké. „Zpočátku jsem si připadala jako ve filmu Rafťáci, kdy šli Mádl s Kotkem po vyjetí ze stodoly na čtyřkolce přes řídítka a skončili v rybníku. Bývala jsem, stejně jako čtyřkolka, nonstop rozbitá, ale nechtěla jsem se vzdát. Tak jsem dřela, až se mi podařilo dostat na Dakar. Byl pro mě sice snem, ale jen pomyslným. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se na něm postavím nejen na start, ale navíc ho úspěšně dokončím,“ líčí Olga. Závodit na Dakaru už chtěla před čtyřmi lety, jenže jí to tehdy nepovolili pořadatelé. Neměla totiž vyježděnou akreditaci, respektive úspěšné absolvování různých evropských soutěží i pod záštitou Dakaru. Dostala proto od pořadatelů seznam závodů, ve kterých musela potvrdit, zda na těžkou světovou rallye vůbec má. „Asi to tak mělo být, protože jsem se další dva roky poctivě připravovala a jezdecky vyzrála. Fyzičku jsem získávala i rozvážením a nošením cihel nebo pytlů cementu. Vyhrála jsem důležité závody a na start Dakaru se postavila poprvé v lednu 2018 i navzdory mnohým tehdejším přátelům. Někteří mi do očí řekli, že to nedám, že na to nemám i z důvodu, že jsem holka. Díky těm závistivcům jsem se ale zabejčila a závod zvládla. Na čtyřkolce jsem v kategorii žen projela cílem jako třetí a celkově šestadvacátá,“ usmívá se závodnice. Za jejím úspěchem jsou roky tvrdé dřiny a odříkání, deset let neví, co je to dovolená. „Moje trenérka Veronika Hložková, když jsem potřebovala posílit, mi před mým prvním výběhem na Ještěd řekla: Hele, oni se tě tam taky nebudou ptát, jestli ještě můžeš. Později jsem Ještěd zdolala i obtěžkána železy. Současně jsem získala velkou vnitřní sílu. Ta se zúročila ve chvílích, kdy jsem si sáhla až na úplné dno. Na rallye totiž každý den vyvede závodníky něco z míry. Mým cílem bylo na Dakaru dovézt sebe i svůj tým až do samotného konce soutěže. Chtěla jsem udělat radost fanouškům i sponzorům. A nespala jsem kvůli tomu třeba tři dny. Adrenalin, který po dojetí pumpoval v žilách, mi to prostě nedovolil.“
Jak se vyrovnala se zraněními a vyčerpáním? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 2.