Kateřina (41): Čeho si nejvíce cení na Novém Zélandu?
Od mládí měla Kateřina Dowd (41) tak trochu toulavé boty, a tak není divu, že když jí bylo jednadvacet, odjela z rodné Prahy do Londýna. Dva roky tam pracovala jako chůva a další dva roky jako asistentka jedné firmy. Netušila však, že britskou metropoli brzy vymění za daleko vzdálenější bydliště… V Londýně se totiž seznámila s příjemným mladíkem Trentem, který pocházel z Nového Zélandu. V této zemi, v jihozápadní části Tichého oceánu, žije už 15 let.
Jak dlouho trvalo vaše přestěhování na Nový Zéland?
„To rozhodnutí, jak už jsem v úvodu naznačila, padlo již dříve. Počkala jsem, až bude Natálii šest měsíců, a pak jsem odletěla. Mimochodem dcerka, které je dnes 15 let, je hrdá, že se narodila v České republice. Kluci, čtrnáctiletý Jakub a jedenáctiletý Alex, se narodili už tady na Zélandu. Rodina mého muže mne přijala skvěle, byla jsem hned i jejich dcerou, a tenhle vynikající vztah trvá dodnes. Navíc Trentovi rodiče bydlí pouhých pět minut chůze od nás, takže pro mne jako matku ideální situace. Babička s dědou jsou vždy první po ruce.“
Ti pražští to mají trochu dál…
„To je pravda, ale snažíme se s dětmi létat Čech pravidelně, aby si je také užili. Děti česky rozumějí a domluví se, ale když sem přijedeme, většinou jim to pár dnů trvá... Děda umí anglicky, tak se s ním většinou v angličtině baví, což se babičce zase moc nelíbí. S babičkou musejí mluvit jedině česky, ale to jim rozhodně neškodí.“
Mohla byste čtenářkám přiblížit město, v němž žijete?
„Hamilton má přes 240 000 obyvatel, je hlavním městem oblasti Waikato. Ve městě i v jeho okolí je mnoho věcí k vidění, třeba termální lázně Te Aroha. Asi padesát kilometrů od nás je nejznámější pláž této oblasti Raglan. Nabízí skvělé podmínky pro surfování, jsou tu rezervace a nádherná příroda. Právě do Hamiltonu se lidé v současné době stěhují z Aucklandu, protože tam jsou ceny domů obrovské. Průměrně stojí i milion novozélandských dolarů, což je pro ty, kdo začínají samostatně bydlet, nedostupné. Vláda se však snaží s tím něco dělat a má podpůrné programy. Opravdu bohatí jsou tady farmáři, v našem regionu se chovají převážně krávy, zemědělství je velmi rozšířené a dosahuje světové úrovně. Nový Zéland je také jedním z největších vývozců mléka, mléčných výrobků, masa a zeleniny. Vyváží se všude, zvláště do USA a Japonska. Co mi tady ale chybí, to jsou kvalitní uzeniny. Jezdíme si pro ně k jednomu německému uzenáři. Ty „evropské“ jsou sice hodně drahé, ale moc nám chutnají.“
Jste velká rodina, jaké jsou vaše zkušenosti s místními školkami a školami?
„Dítě vám tu vezmou do školky od dvou let, zajímavé je to ale s nástupem na školní docházku. To se odehraje již v pěti letech, a to hned, jakmile dítě oslaví páté narozeniny. Ať je to v jakémkoli období, okamžitě nastupuje do školy. Nám se to zdá neuvěřitelné, ale je to tak.“
A co původní obyvatelé, Maorové, mají nějaké výhody?
„Mají velké výhody, všude. Například pokud jde o půdu, některé její části jsou určené jen a jen pro ně. Děti také neplatí školné a tak podobně. Zajímavé je, že tyto výhody mají všichni, v nichž koluje alespoň jedna šestnáctina maorské krve. To například znamená, že když vaše pra pra pra měla poměr s Maorem a narodilo se jim dítě, vy jste už tedy několika generačním potomkem, ale stále jste příjemcem těchto výhod. Mám švagrovou, která spadá do této skupiny. Ne všichni původní obyvatelé však dokážou těchto výhod využít racionálně, když se vyjádřím kulantně...“
A jak je to na Zélandu s kuchyní? Vaří se víc doma, nebo se spíše navštěvují restaurace?
„Do restaurace chodíme jen výjimečně, a to při příležitosti něčích narozenin, při oslavách apod. Jinak se vaří doma. Každodenní stravování v restauracích by se prodražilo. Když to srovnám, je to, jako kdybyste u nás zaplatili za docela obyčejné hlavní jídlo pro jednoho přibližně čtyři stovky.“
Co byste přenesla z vašeho současného domova do Česka?
„Způsob politiky. Tady máte opravdu pocit, že váš hlas něco znamená... Například když je zapotřebí ve vaší oblasti něco prosadit, jdete za místním politikem, který téměř okamžitě řeší tyto problémy v parlamentu. Je tu také mnoho místních referend. Třeba, když obyvatelé nechtěli, aby dráty a sloupy elektrického vedení byly vidět z města a nenarušily tak panorama.“
U nás je teď slušná nabídka pracovních míst a je i sháňka po kvalitních řemeslnicích, jak je to u vás?
„Úplně podobně. Práce je dost, některým lidem se jen nechce dělat a sháňka po řemeslnicích je enormní. Můj manžel je instalatér, a tak to mám z první ruky. Kdyby sem přijel někdo šikovný z Čech, určitě by práci našel...“
Zda se na Zélandu stýkají s jinými Čechy a jak slavili Vánoce se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
