Eva Kaprasová (82) je naší první a nejúspěšnější leteckou akrobatkou!
Je naší první a jedinou držitelkou medaile z mistrovství světa v letecké akrobacii. Nedávno tak byla Eva Kaprasová (82) právem zvolena mezi sto československých leteckých osobností století. Dříve pracovala jako hydroložka, například při stavbě první trasy pražského metra C měla na starost průzkum podzemních vod, ani dnes ale nezahálí. V současné době je přísedící u soudu a navštěvuje Univerzitu třetího věku v Praze. Jak vzpomíná na svou leteckou kariéru?
„Měla jsem staršího bratra, který byl fanda do lítání a krátce po druhé světové válce, kdy se u nás začalo sportovní létání rozvíjet, začal propagovat to bezmotorové, tedy výcvik na větroni. Bydleli jsme tehdy v Kolíně a já mu na kole vozila na několik kilometrů vzdálené letiště oběd. A občas jsem si vybrečela let ve větroni. Nakonec jsem byla v létání lepší než bratr, i když mně to rodiče zpočátku zakazovali,“ vzpomíná na své sportovní začátky paní Kaprasová. Přesto s bratrem doma trénovala zvládání přetížení, které je v letadle. Časem se ze zapálené dívky stal plachtařský instruktor. „Jednou v podvečer jsem měla letět se svým žákem. Vlekař nás odtáhl kus od letiště, aby se současně podíval na svou chalupu. Vtom žák zazmatkoval, že jsme museli přistát. Nakonec jsme skončili v cibuli. Poničenou úrodu nechtěl naštěstí nikdo zaplatit, ale já v tu chvíli byla mezi ostatními piloty za cibulovou královnu,“ usmívá se paní Eva. Netrvalo dlouho a získala povolení i pro výcvik na motorových letadlech. „Měla jsem ale ještě vyšší cíle. Chtěla jsem se věnovat letecké akrobacii. Nebavilo mě totiž lítat rovně,“ říká dnes mnohonásobná mistryně republiky v této disciplíně.
Nelehké začátky
První akrobatický let absolvovala s dvojplošníkem C-104, tedy na typu stroje, který neměl kabinu. Popruhy, jimiž byla připoutána k sedadlu, jí byly tak volné, že při otočení letadla na záda byla polovinou těla venku. Přesto ji tento zážitek utvrdil v rozhodnutí být akrobatkou. Pro sportovní úspěch udělala maximum. I v týdnu jezdila z Prahy, kde studovala vysokou školu a byla zároveň zaměstnaná, do Kolína, odkud šla na letiště pět kilometrů pěšky, aby na něm absolvovala třeba jen půlhodinový trénink, a poté spěchala zpět do Prahy. Na jaře 1961 se zúčastnila soustředění akrobatického létání pod vedením zkušených letců, kde se naučila všechno, co bylo důležité pro její další úspěšnou kariéru. V tu dobu už měla za sebou studium i svatbu. Za manžela si vzala Jaromíra, člena plachtařského družstva, který ale létal nejraději s práškovací »Andulou«. „Dohromady nás svedla láska k létání. Ta nás pak provázela celý život a mně to umožnilo pokračovat ve sportovní činnosti. Mnoho dobrých pilotů totiž ukončilo své návštěvy letiště, když jejich manželky nesouhlasily s tak častým odloučením. Manžel se stal nakonec profesionálním pilotem Slov-airu a také členem akrobatické čtyřky na strojích Jak-11,“ vzpomíná paní Eva.
Jak si Eva počkala na úspěch a mnoho dalšího se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
