Mezzosopranistka Edita Randová (53): Mámě řekli, že umřu!
Odmalička toužila být operní zpěvačkou, rodiče ale pro ni chtěli jistější povolání. Měli ji pozdě a piplali ji jako skleníkovou květinu. Edita Randová (53) měla jako dívka vše, na co ukázala, a byla velmi šťastná. Do doby, než jí lékaři sdělili, že její maminka umře. Až po její smrti začala navštěvovat hodiny zpěvu, a to po práci v kanceláři. Dnes je z ní uznávaná operní koncertní mezzosopranistka, která dobyla svět. A také si splnila svůj sen. Zpívá v devíti jazycích od Austrálie až po Mexiko.
Edita se narodila, když bylo její mamince, plánovačce, už 42 let a tatínkovi, přednímu českému architektovi, rovných padesát. „Byla jsem jejich první a jediné dítě, oba dva byli již rozvedení. Díky tomu, že mě měli tak pozdě a byla jsem sama, měla jsem ráj na zemi. Na co jsem si ukázala, to jsem dostala. Neskutečně mě rozmazlovali,“ vypráví pěvkyně a dodává, že rodiče ji vychovávali jako skleníkové dítě a před vším ji chránili. „Doma jsem měla vypráno, vyžehleno, nachystané jídlo, i když jsem byla dospělá. O nic jsem se nestarala. O to pak bylo horší, co se později stalo,“ dodává Edita. I když od dětství ráda a dobře zpívala, od pěti let také navštěvovala základní uměleckou školu obor sborový zpěv, na přání rodičů vystudovala střední ekonomku. „Od malička jsem toužila být zpěvačka, a to rovnou operní. Nikdy jsem nechtěla být popová, v tom jsem měla jasno,“ usmívá se. Rodiče si ale přáli, aby jejich dcera měla před sebou jisté místo v kanceláři, nikoli nejistou dráhu umělkyně. Poslechla je. Společně žili na pražském Žižkově, z pohodlí se jí pryč nechtělo, ani když se vdala. Vůbec si nepřipouštěla, že by se něco mohlo stát, co jí radikálně změní život. A pak to přišlo. Editě bylo 24 let a měla krátce po svatbě. Zdálo se, že jí ke štěstí nic nechybí.
Dva měsíce a konec
„Maminka najednou začala být unavená, nebylo jí dobře a měla zvýšené teploty. Trvalo to asi tři měsíce a stále tvrdila, že to nic není a má jen chřipku. Přišla z práce domů, nechala vše, tak jak bylo a šla si lehnout. Nemohla ani vytáhnout nákup z tašky,“ popisuje Edita Randová. I když ji s tatínkem posílali k doktorovi, odmítala. Nakonec přivedli lékaře domů. „Vyšetřil ji a řekl, že to nevidí moc dobře a že máma musí do nemocnice. Byla jsem mladá, naivní, nic jsem si nepřipouštěla. Šla jsem s maminkou do ordinace a na to, co se stalo, nikdy nezapomenu. Je to jako včera. Doktor poslal maminku obléknout a řekl: Vidím to tak na dva měsíce a je konec,“ vzpomíná Edita, která ovšem tenkrát jakoby nechtěla nebo nemohla pochopit, co jí vlastně lékař řekl. Myslela si, že se její máma za dva měsíce uzdraví, tak naivní prý byla. „Až pak mi to došlo. Řekl mi, že maminka má rakovinu a neví, kde je primární ložisko,“ dodává. Přesto byla tehdy přesvědčena, že se lékaři spletli a vše bude nakonec v pořádku. Zůstala s maminkou, která nic netušila, doma a obrátila se na léčitele. „Jely jsme do lesů, kde jeden žil. Maminku, která si stěžovala, jak je jí špatně, vyšetřil a pověděl jí: To už vydržíte, stejně umřete! Máte metastázy v celém těle, takže vás už léčit nebudu,“ dodává. Krutou diagnózu, rakovinu dělohy, se dozvěděla právě od něj. Přijely domů a maminka vše řekla tátovi, před kterým Edita její vážnou chorobu tajila – byl totiž také nemocný. „Řekla mu: Představ si, že já umřu. A táta dostal infarkt. Myslela jsem, že to nepřežiju ani já,“ říká. Tehdy se jí zhroutil svět. Byla psychicky na dně, táta byl v nemocnici, s mámou zůstala do poslední chvíle. Trvalo to necelé dva měsíce, od Vánoc do února. Aby nemusela máma do špitálu, chystala jí dcera čerstvé šťávy z červené řepy. „Léčitel měl pravdu. Stalo se to tak, jak řekl. Dokonce mi předpověděl narození syna, a to jsem ještě nebyla ani těhotná,“ dodává pěvkyně. Tatínek se z infarktu nakonec naštěstí dostal, vezli ho z nemocnice rovnou na pohřeb. Maminku přežil o dvanáct let.
Jak dobývala svět a na který koncert nezapomene? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.
