Iva (33) z Kolína trpí roztroušenou sklerózou, nevzdala to a je oporou ostatním pacientům!
Když se řekne skleróza, většině laiků se vybaví starý člověk, který zapomíná. Roztroušená skleróza je však něco jiného. Jde o vážné neurologické onemocnění, které postihuje lidi v mezi 20. a 40. rokem života a dokáže jim pořádně ztrpčit život. Tato choroba byla diagnostikována i Ivě Břečkové (33), která ale přes počáteční těžkosti nerezignovala a snaží se žít naplno. Navíc se angažuje v pacientských organizacích, kde pomáhá těm, u kterých onemocnění právě propuklo.
Jako dítě se Iva od svých vrstevníků nijak nelišila, byla normální holka s běžnými nemocemi i starostmi. První příznaky nemoci se u ní začaly projevovat až kolem dvacítky. „Tenkrát jsem tomu nevěnovala pozornost. Občas se mi špatně hýbalo prsty na rukou, při psaní na klávesnici jsem najednou nemohla psát všemi deseti, protože mi malíček vypověděl službu. Ale za pár dnů se to spravilo, tak jsem to neřešila. Vysvětlovala jsem si to tím, že je to z přepracovanosti nebo od páteře, protože hodně sedím u počítače,“ vypráví Iva. Příznaky se ale objevovaly stále častěji a stupňovaly se, přidávalo se občasné brnění nohou a zvyšující se únava. „Nemoc mi diagnostikovali, když mi bylo 21 let. Tenkrát jsem pracovala jako operátorka a měla jsem nastupovat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. K lékaři mě dohnal až stav, kdy jsem jednu nohu v podstatě tahala za sebou a nemohla s ní hýbat. Jelikož naše rodinná známá je neuroložka, po pár vyšetřeních pojala podezření, že by se mohlo jednat o roztroušenou sklerózu, a poslala mě do kolínské nemocnice, kde to magnetická rezonance a lumbální punkce potvrdily. Byla jsem tam pak dva týdny hospitalizovaná a dostávala infuze, které měly můj stav stabilizovat. Tady mi také doporučili RS centrum na Karlově náměstí v Praze, kde se léčím dodnes,“ upřesňuje Iva.
Problémy s chůzí
Na vysokou nakonec nastoupila a úspěšně vystudovala bakalářský obor Informační studia a knihovnictví. V této době se také učila žít se svým onemocněním, podstupovala léčbu a později i fyzioterapii, psychoterapii a zkoušela, co vlastně může dělat i s limity, které nemoc přináší. „Na studium vzpomínám ráda, i když ve zkouškovém období, kdy je každý ve stresu, se u mě pravidelně objevila ataka. Byla jsem extrémně unavená a měla větší problémy s rovnováhou a chůzí. Pro představu únava se podobá tomu, jako kdybyste na sobě při běžných činnostech měli třeba dvacetikilové závaží. S rovnováhou je to obdobné, jako když do vás někdo pořád strká nebo máte v sobě pár panáků navíc. Ale studentského života jsem si na vysoké také užila, faktem je, že pokud máte eReSku (zkratka pro roztroušenou sklerózu – pozn. red.), alkoholu je lepší se vyvarovat. Každopádně byly a jsou příležitosti, kdy si například vínko dám ráda,“ vysvětluje Iva. Po škole si našla práci ve společnosti, která se zabývá evropskými projekty zaměřenými na vzdělávání a zprostředkování stáží. Tam pracovala tři roky. „Práce mě bavila a moji kolegové byli skvělí. Věděli o mé nemoci a respektovali, když jsem potřebovala pauzu nebo jsem se přímo v kanceláři potřebovala protáhnout. Projekt ale skončil a já si našla nové zaměstnání. Tady byli také fajn lidi, ale pracovní prostředí se už příliš neslučovalo s mou nemocí,“ říká Iva s tím, že se nakonec před rokem a půl vrátila k evropským projektům. Brzy ale budou opět končit a bude se muset poohlédnout po něčem jiném.
Jak vypadá léčba a může mít Iva s touto nemocí rodinu? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 8.
