Martina (53) bývala vrcholová gymnastka - Málem skončila na vozíku!
Na první pohled to vypadá lákavě! Tanec i gymnastika v sobě skrývá krásu, smyslnost i ladnost. Není to ale jen o půvabu. Tanečnice Martina Pišťáčková (53) poznala bolest a potýkala se s psychickými problémy. Bývalá vrcholová gymnastka, vicemiss v soutěži Missis aerobic České republiky 2011 a držitelka několika ocenění v latinskoamerických tancích má nejistou budoucnost. Její roztančené nohy totiž mohou skončit na invalidním vozíku!
Odmalička byla hodně divoké dítě. Dát si nohy za hlavu pro Martinu nebyl problém, a tak začala už ve čtyřech letech se sportovní gymnastikou. „Maminka mě chtěla nechat někde vybít, tak jsem dostala na výběr, že buď budu dělat sportovní gymnastiku, nebo budu zpívat, protože mi šlo i zpívání. Byla jsem malá holka, praštěná, a tak jsem si vybrala gymnastiku. Tím nastala celoživotní řehole,“ začíná svoje vyprávění majitelka tanečního studia Martina Pišťáčková. Gymnastice během dospívání obětovala veškerý volný čas, byla i členkou reprezentačního týmu. Drobná černovláska miluje pohyb a ukrývá v sobě obrovskou vnitřní sílu. „Do svých sedmnácti let jsem neměla žádný osobní život a dětství už vůbec ne. Chodila jsem na sportovní základní školu i sportovní gymnázium a měli jsme dvoufázové tréninky. Od rána do večera, tréninky byly před školou, během školy, po škole, prostě pořád. Pro mě to ale bylo super. Já jsem gymnastiku milovala,“ popisuje s nadšením svoji zálibu bývalá gymnastka. Jenže pak přišel osudový skok…
Úraz vše změnil
Martina se nikdy nebála. Na svoje poslední dvojné salto ale nikdy nezapomene. „To byl ten okamžik! V gymnastice je to tak – holky nebo kluci můžou cvičit do té doby, než jim dojde, co se vlastně může stát. Do té doby, když ti trenér řekne – skoč, tak skočíš. Dítě nedomýšlí žádné důsledky a jen věří trenérovi. Mně se to bohužel stalo v době, kdy mi bylo 17 let. Skákali jsme tehdy dvojná salta. Já jsem vyskočila, to první jsem otočila ve vzduchu a to druhé jsem si najednou řekla – já se bojím – a v tu chvíli se mi všechny svaly povolily, celé tělo se uvolnilo a já jsem spadla střemhlav dolů na zem. Chvíli jsem byla v bezvědomí, měla jsem otřes mozku,“ líčí svůj nepříjemný zážitek Martina s tím, že následné velké problémy s páteří přispěly k ukončení gymnastické kariéry. „Podle lékařů to bylo na vozíček, a pokud někdy přestanu cvičit, tak na invalidním vozíku prý stejně skončím. V té době jsem měla obratle v hrudní páteři tak zničené, že ani lékaři nevěřili, že to zvládnu. Tenkrát byla obrovský boom kalanetika. Hned jsem si to prostudovala a vybrala jsem si prvky, které mi pomáhaly na záda. Věděla jsem, že musím posilovat zádové a břišní svaly, abych dokázala mít páteř zpevněnou, abych ji prostě obalila svaly, aby to tolik nebolelo, abych mohla fungovat bez nějakých léků, operací a upoutaná na vozík,“ vysvětluje tanečnice, pro kterou by život bez aktivního pohybu ztratil smysl. Její další cesta proto vedla k modernímu a latinskoamerickému tanci. Spojila tancování s prvky ze svého cvičení. Záda přestala bolet, ale o slovo se přihlásila poúrazová epilepsie. „To bylo nejhorší období, kdy jsem se strašně trápila. Měla jsem obrovské fóbie. Strašný strach, že omdlím, že budu mít epileptický záchvat. Měla jsem i takové stavy, že jsem nemohla vyjít sama z domu, protože jsem měla strach. Vždycky to bylo tak, že mě můj životní i taneční partner dovedl na sál, a tam jsem tancovala celý den. To jsme měli ještě v Ostravě taneční školu, tam jsem mohla tančit a učit celý den. Problém byla opět cesta domů, ta byla hrozná,“ popisuje následky svého úrazu z gymnastiky Martina. Celých 16 let užívala antiepileptika. Nemoc se u Martiny projevovala omdléváním. To podle ní přicházelo z obrovského strachu. Přestože nikdy neměla klasický epileptický záchvat, byl to její největší strašák. Ze stavů úzkostí se nakonec vytancovala. „Začala jsem dělat ještě scénický tanec. To je tanec hodně pocitový. Tančila jsem v divadle. Všechny ty emoce, pocity, dokázala jsem do toho dát, a to mi strašně pomohlo, ve všem,“ vysvětluje tanečnice.
Jak si splnila sen? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.