Pavlína (25) z Třebíčska: Toužím být profesionální hasičkou!
Od dětství toužila být profesionální hasičkou, ale naše legislativa to nedovoluje. A tak se Pavlína Havlenová (25) stala zdravotní záchranářkou z povolání a ve svém volném čase se věnuje požárnímu sportu, v němž patří mezi nejlepší na světě. Jaké překážky Pavlína musela a musí překonat, aby si splnila svůj sen? A jak moc náročný je tento sport pro ženu?
Pocházím z Vladislavi na Třebíčsku, a když mi bylo sedm let, tak jsem stejně jako další děti z vesnice dělala hasičský sport. Časem jsem však zůstala v družstvu jako jediná holka, přestalo mě to bavit, protože jsem byla takový otloukánek, který zaskočil tam, kde bylo třeba. Navíc jsme nebyli sehraní, netrénování a podle toho výsledky taky vypadaly. To mi vadilo. Ale hasičkou jsem chtěla být i nadále,“ vzpomíná na své začátky Pavlína. Protože naše legislativa nedovoluje ženám stát se profesionálním hasičkou, dala si přihlášku na zdravotní školu s vidinou, že bude aspoň zdravotní záchranářkou. Učila se dobře, jen tělocviku nepřišla na chuť. „Trojku z tělocviku jsem dostala hned několikrát. Nešly mi a nebavily mě kolektivní sporty ani gymnastika, kterou měla naopak učitelka hodně v oblibě. Byla jsem prostě takové kopyto na sporty, výmyk byl nad moje síly. Možná i proto mě neměla tělocvikářka moc ráda. Ale rodiče mi za to nenadávali, což bylo tehdy pro mě nejdůležitější,“ usmívá se Pavlína. Na hasičský sport nikdy úplně nezanevřela. Měla k němu blízko, protože její otec se mu dlouho věnoval. „Některé děti mají od rodičů předurčené, že z nich budou třeba hokejisté. Bere se to jako hotová věc. U mě se rozhodně s ničím podobným nepočítalo, a tak mě nikdo do ničeho netlačil. Spíše naopak. Taťka nebyl zpočátku vůbec rád, že jsem s tím začala, protože sám věděl, jaký je silový víceboj rasovina. Na druhou stranu říkal, že pokud mám něco dělat, tak pořádně. Když se mi povedl potom super výsledek, radostí jsem plakala,“ dodává.
Cesta na vrchol
Před pár lety se dostala mezi nejlepší sportovní hasičky v disciplíně Firefighter Combat Challenge. Jde o soutěž, kdy si závodnice ve výstroji a v dýchací masce vážící 20 kilogramů hodí na rameno hadici o váze cca dalších 20 kilogramů. Poté s ní musí vyběhnout tři patra výškové budovy, což je šest schodišťových ramen po 12 schodech. Nahoře hadici odhodí do boxu. Dolů musí seběhnout po jednom schodu, jinak by přišla časová penalizace. Následně čeká soutěžící 72kilogramové závaží na lyžinách, které posouvá mlácením čtyřkilogramovým kladivem, potom následuje slalom, je třeba sestřelit vodou z hadice terč a s figurínou vážící přibližně 85 kilogramů se běží 30 metrů do cíle. Ty nejlepší na světě to vše zvládnou do tří minut, a zařadí se tak do elitního klubu. „První takový mezinárodní závod jsem běžela v Americe úplně náhodou, protože byla zrušena jiná soutěž, které jsem se věnovala. Známý mě hned upozornil, že to nebude žádná legrace. Přesto jsem se do toho pustila, ale můj čas v cíli byl šest a půl minut, takže žádná sláva. Zařekla jsem se, že něco takového už absolvovat nikdy nebudu. Později se ale stejný závod uskutečnil i u nás a jiná hasička mě přemluvila, abych ho absolvovala s ní ve dvojici. Tak jsem svolila a nakonec se rozhodla závod běžet i sama. Zvládla jsem to za 3:25 minut a mnozí na mě nevěřícně koukali,“ prozrazuje Pavlína. Poté jí začaly chodit pozvánky na soutěže do zahraničí. Když se jí dařilo, vydala se opět do Ameriky. „Muselo se projít aspoň jednou ze čtyř kvalifikací, dostat se pod metu tří minut. Jenže první den jsem měla čas v cíli 3:26 minut, druhý den to nebylo o moc lepší. Takže došlo i na slzičky. Byla jsem hrozně vystresovaná, vždyť doma jsem trasu uběhla dokonce už za 2:40 minut. Byly jsme tam Češky dvě a nedařilo se ani jedné z nás. Zvládly jsme to naštěstí během třetí kvalifikace. Asi mi to bylo přáno shůry, protože jsem zaběhla pod limit jen 36 setin,“ usmívá se Pavlína, kterou do Ameriky doprovázel její maskot velblouda. Možná i díky němu se svým výkonem nakonec zařadila mezi světovou elitu v hasičském sportu.
Proč se jí muži bojí? Dopzvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 12.
