Petra (30) je medailérkou v České mincovně, práce vyžaduje zručnost i trpělivost...
Když se řekne Česká mincovna, všichni si představíme zlato, stříbro a jiné drahé kovy. Mnohým pak vytanou na mysl i pamětní mince a medaile, které se vydávají u příležitosti různých výročí nebo jako pocta významným osobnostem z oblasti kultury, sportu a podobně. Takového ocenění se koncem loňského roku dostalo například zpěváku Karlu Gottovi (79) nebo tenistce Petře Kvitové (28). Jak ale takové mince vznikají a kdo za nimi stojí? To vše nám prozradila medailérka Petra Brodská (30).
Jak jste se k práci v České mincovně dostala?
Mám vystudovanou střední uměleckou školu v Liberci obor grafika. Na radu mého učitele modelování jsem pak pokračovala ve studiu na vyšší odborné škole v Jablonci, kde se vyučuje obor Ražená medaile a mince. Po úspěšném absolvování se naskytla příležitost nástupu do mincovny, tak jsem do toho šla a jsem tu dodnes.
Co vás na té práci baví a zajímá?
Práce je jak umělecky, tak technicky laděná, a to se mi na ní líbí nejvíc. Každá zakázka je jiná a podle toho se k ní musí přistupovat, takže práce není jednotvárná. Je pro mne přínosem přepínat z role programátorky do role autorky návrhů a modelů a naopak. Uvědomuji si současně, na jaké problémy naráží výtvarníci i co komplikuje práci programátorům. Jsem ráda, že díla, která vytvořím, si mohu sama zpracovat a obrobit, někdy i rytecky začistit.
V čem tedy vaše práce spočívá?
Primárně mám na starost zpracování uměleckého návrhu. Jedná se o proces několika výrobních kroků, kdy je reliéfní sádrová předloha, tzv. model, převeden na ocelový nástroj, tzv. originál. Touto technologií prochází každý výrobek mincovny mimo oběžných a pamětních mincí zhotovovaných pro Českou národní banku, které se dělají klasickou ruční cestou.
Jak při práci postupujete?
Konkrétně má práce vypadá tak, že obdržím sádrový model od některého z našich výtvarníků. Model je několikanásobně zvětšený, má průměr přibližně dvacet centimetrů. Pomocí laserového skeneru ho převedu do elektronické podoby, aby jej bylo možné dále upravovat v počítači. Programování je tedy základem mé práce, nastavuji například přesnou velikost výrobku, retušuji případné nedostatky, nebo naopak mohu přidat třeba nějaký nápis či objekt. Důležité jsou úpravy výšek reliéfu tak, aby odpovídaly technickým požadavkům při výrobě. Upravuje se zkrátka vše, co je potřeba k tomu, aby byl zadavatel spokojen a medaile či mince byla po technické stránce vyrobitelná. Po schválení motivu pokračuji naprogramováním obráběcích drah a samotným obráběním ocelového originálu na speciální frézce. Většinu nástrojů k obrábění si brousím sama. A pro zajímavost, velikost nástroje je přibližně stejná jako silnější vlas nebo fous. Broušení nástrojů i kontrola obrobků probíhá pod mikroskopy s až čtyřicetinásobným zvětšením.
A pak se razí mince a medaile?
Po obrobení tzv. originálu přichází na řadu ruční rytecké začištění, soustružení a zakalení. Ze zakaleného originálu se nalisuje razidlo, které se znovu osoustruží a rytecky dočistí a zakalí. Následuje samotná ražba a balení. Při každém kroku celého výrobního procesu se hlídá kvalita.
Pokud nevytváříte návrh motivů na mince a medaile vy, kdo to dělá a jak se k vám návrh dostane?
Pokud modely nejsou přímo ode mě nebo od mé kolegyně návrhářky – sádrařky, jsou od některého z externích výtvarníků. Jako mincovna spolupracujeme s výtvarníky specializujícími se na mincovní tvorbu. Žádoucí je pestrost autorů, protože ne každému výtvarníkovi vyhovují všechna témata, někteří se specializují na portréty, jiní například na válečné konflikty. Další možností je ztvárnění celého návrhu pomocí počítače, ale takové medaili nebo minci pak chybí umělecká hodnota. V mincovní oblasti je ruční podíl práce nesmírně důležitý, dílu dává úplně jiný rozměr – život.
Co se Petra při práci dozvěděla a co dělá když nepracuje? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.
