Letecká akrobatka Eva (82): Nebavilo mě lítat rovně!
Je naší první a jedinou držitelkou medaile z mistrovství světa v letecké akrobacii. Nedávno tak byla Eva Kaprasová (82) právem zvolena mezi sto československých leteckých osobností století. Dříve pracovala jako hydroložka, například při stavbě první trasy pražského metra C měla na starost průzkum podzemních vod, ani dnes ale nezahálí. V současné době je přísedící u soudu a navštěvuje Univerzitu třetího věku v Praze. Jak vzpomíná na svou leteckou kariéru?
Na úspěch si musela počkat
V době, kdy Eva začala závodit, předváděli všichni soutěžící piloti své umění na stejném typu letadla a závody byly anonymní. V praxi to znamenalo, že rozhodčí odjeli hodnotit sestavy na druhou stranu letiště, a tak nevěděli, kdo z pilotů zrovna odstartoval. „Mně to vyhovovalo. Setkávala jsem se totiž s názory, že žena patří do kuchyně, a ne za knipl. Stejný názor mohli mít i někteří rozhodčí, což by ovlivňovalo jejich hodnocení. Při anonymitě měli všichni stejnou šanci a já ji chtěla využít. Létaly se tři sestavy. Pevná, volná a tajná. Volnou jsem si sestavovala sama a bavilo mě to. S tajnou, která byla pro všechny stejná, se soutěžící seznámili až krátce před samotným startem, neměli tedy možnost ji tvrdě natrénovat, ale každý tak mohl ukázat, co v něm doopravdy je,“ líčí způsob závodění pilotka. Sen spojený s létáním se jí poprvé splnil v roce 1962, kdy jí přišlo pozvání do Vídně k účasti na mezinárodním leteckém dni. „Na letišti nás přivítaly rakouské dámy v kostýmcích a apartních kloboučkách a já tam postávala ve vojenské letecké kombinéze připomínající montérky asi o tři čísla větší. Kalhoty mi končily pod krkem, bunda pod koleny. To mě tak naštvalo, že jsem si hned po návratu do Prahy nechala ušít krásnou bleděmodrou kombinézu na míru,“ usmívá se. Jedním z nejsilnějších zážitků pro ni byl start na soutěži Lockheed Trophy v Anglii v roce 1963. Celý československý tým tehdy cestoval do Coventry po vlastní ose. Z Karlových Varů odstartovaly čtyři soutěžní stroje a jeden s vedením týmu za pěkného počasí. Jenže nad Německem je přepadla pořádná bouře. „Snažili jsme se co nejdříve přistát, jenže k překvapení všech jsme dosedli na americkou základnu. Tamní vojáci nás zběžně prohlédli, když jsem ovšem šla na toaletu, vždy mě některý z nich doprovázel. Po vyjasnění situace a zlepšení počasí jsme pokračovali až do Coventry. U nás se však psalo, že šlo o hromadný úlet československých letadel,“ prozrazuje paní Eva, která v Coventry ještě do finále nepostoupila. Medailový úspěch přišel ale rok nato, v roce 1964 na mistrovství světa ve Španělsku. Tisk psal o skvělém výkonu naší reprezentantky a o zlatu nemělo být pochyb. Medaile se ale nerozdávaly za předvedený výkon. Titul mezi muži získal domácí pilot před ruským závodníkem, a Eva na to doplatila. „Byly to takové čachry machry. Na oplátku, že nechali Rusové vyhrát Španěla, přede mnou skončily dvě Rusky. Já jsem tak získala bronzovou medaili. I když od té doby žádná naše pilotka nestála na světovém mistrovství na stupních vítězů, bylo to pro mne velké zklamání. Prostě to není sport, který by se dal měřit.“
Proč Eva skončila s lítáním? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.