Očima psycholožky: Jaké jsou výhody a nevýhody odděleného soužití manželů?
Na otázky odpovídá psycholožka Alex Hrouzková.
Jaké jsou výhody, a naopak nevýhody odděleného soužití manželů?
„Někteří lidé mohou jako výhody vnímat, že mají svůj klid a jakousi svobodu, kterou si nedokážou užívat a zajistit s partnerem po boku. Někteří manželé se díky oddělenému soužití na sebe mohou více těšit. Existují i manželé, kteří si po letech zvolí formu otevřeného manželství, tedy že mohou mít i jiné sexuální partnery a v tom případě je oddělené soužití praktičtější. Mezi nevýhody patří vyšší fi nanční náročnost takového uspořádání, protože je potřeba platit provoz dvou domácností. Pokud má žena děti, může být pro ni oddělené soužití velmi fyzicky i psychicky náročné, protože jí doma chybí pomocná ruka a člověk, se kterým by mohla sdílet a prožívat běžný každodenní život, jeho radosti i strasti. Oddělené soužití bývá mnohdy předzvěstí rozchodu partnerů. Jednoduše proto, že manželé kvůli oddělenému soužití toho mají méně společného a jednomu z nich může dříve či později začít chybět blízkost, od čehož je už jen krůček k nevěře.“
Jak ho vnímají děti? Nechybí jim denní přítomnost otce?
„Děti si především přejí, aby rodiče drželi spolu, protože pak se cítí bezpečně a vnímají v rodičíc oporu. Není úplně nutné, aby oba rodiče byli každý den přítomni doma. Dítě potřebuje cítit, že když je otec pryč (třeba jen na služební cestě), maminka jeho nepřítomnost dobře nese a společně se všichni těší, až se zase uvidí. Jednoduše, dokud dobře funguje vztah mezi rodiči, dítě je spokojené. Když však otec není přítomen dlouhodobě, může dítěti – ať už dívce, či chlapci – chybět zpětná vazba
od mužského vzoru k obyčejným každodenním projevům dítěte, což se může později promítnout do vztahů s muži.“
A jak tento model manželství děti může ovlivnit do budoucna – budou stejně nekonvenční?
„Dítě se může vydat oběma směry – buď zkopíruje model rodičů, protože ho bude vnímat jako funkční, nebo udělá opak a zvolí tradiční svazek, ve kterém sobě a svým dětem bude chtít kompenzovat, co mu v dětství při odděleném soužití rodičů chybělo. V druhém případě se však může stát, že později bude především v období partnerských konfliktů navrhovat jako řešení právě oddělené soužití, protože se od rodičů nenaučilo, jak se to řeší »pod jednou střechou«.“