Očima psycholožky: Proč se někteří umělci nedokážou rozloučit se svou kariérou?
Na otázky odpovídá psycholožka Alex Hrouzková.
Proč se někteří umělci i přes zdravotní potíže nedokážou rozloučit se svou prací a hrají nebo zpívají téměř až do smrti? Co je pořád táhne před kameru nebo před obecenstvo?
„Rozloučit se svou prací nečiní problém pouze umělcům. Podobně i mnozí podnikatelé nedokážou odejít do důchodu, i když mají dost vyděláno. A odchod do důchodu obtížně snáší dokonce i takoví lidé, kteří byli celý život zaměstnaní a na důchod se třeba i těšili. Práce je pro mnohé velmi silným motivem k životu, zčásti i smyslem jejich existence. Práce dává člověku pocit, že je potřebný a užitečný, že umí něco, za co je společností ohodnocen (formou mzdy, výplaty, honoráře..), že není »k ničemu«. V případě umělců, kteří byli zvyklí na pozornost publika a médií, může v důchodovém věku hrát roli i touha stát nadále před publikem a zažívat uspokojení ze zájmu veřejnosti, na což byli celý život zvyklí.“
Čím se herci a umělci obecně v tomto směru liší od jiných lidí důchodového věku?
„Umělcům nemusí věk bránit vykonávat svou profesi tak, jako je to třeba u manuálních profesí (dělníci…), ale i u některých intelektuálních zaměstnání (učitelé, lékaři…), kteří v pozdním věku už nemusí mít na vykonávání své profese dost síly a schopností. Umělec, který netrpí závažnými duševními či fyzickými potížemi, může tvořit skutečně až do posledního dne.“
Měli by lidé vědět, kdy je potřeba přestat, a neriskovat tak svoje zdraví?
„Myslím si, že v životě obecně lze jen málokdy vzít »rozum do ruky« a chovat se takzvaně správně, tedy podle představ okolí. A to, že si někdo myslí, že neriskovat zdraví je správné, ještě neznamená, že je to to nejlepší pro daného člověka. Faktem však je, že většinu lidí k odchodu do důchodu nebo k ukončení profese donutí okolnosti (zaměstnavatel už je nechce nechat dále přesluhovat, nemají dostatečné schopnosti pro vykonávání své práce a podobně). Ten, kdo může i ve vysokém věku zvažovat, zda přijme nabídku k práci, kterou miluje, je v podstatě šťastný člověk. Ano, tito lidé pak občas při práci riskují své zdraví, avšak tento risk je pro ně menší zlo, než kdyby nemohli dělat vůbec nic.“