Jana (37) z Kutné Hory je kvůli nemoci na invalidním vozíčku: "Handicap beru jako přednost. A zkusila jsem i modeling!"
I v záplavě turistů lelkujících před kutnohorským chrámem sv. Barbory ji nebylo těžké najít. A to nejen kvůli tomu, že na mě čekala na svém elektrickém vozíčku. Jana Flechtnerová (37) už z dálky urputně mávala a její široký úsměv jako by rozzářil celý park. Pozitivní energie z ní sršela po celou dobu našeho setkání. Co na tom, že jí osud připravil nelehký život? Handicap Janu nezastavil nejen před fotomodelingem, ale ani před adrenalinovým skokem padákem či boxováním. A poslání, že v životě může být spokojený opravdu každý z nás, se tato žena snaží předávat dál.
Janina maminka od dětství trpěla dědičnou neuropatickou chorobou Charcot-Marie-Tooth (CMT), která se projevuje postupnou ztrátou hybnosti dolních končetin. Když se s manželem rozhodli pořídit si miminko, genetika ještě zdaleka nebyla na takové úrovni jako dnes. „Lékaři nedokázali přesně říci, zda nemoc zdědím. Spíše převládala prognóza, že budu zdravá,“ popisuje Jana. Ačkoli rodiče hned po narození věděli, že je holčička nemocná, přistupovali k ní tak, jako by handicap neměla. „Žádné úlevy či výhody, nic takového,“ směje se Jana, která předškolní léta nejraději trávila u prarodičů na venkově. Právě tam se začaly projevovat první příznaky CMT. „Byla jsem nemotorná, pořád jsem padala k zemi. Přesto jsem se ráda účastnila všech dětských her a prala se i s kluky o hlavu vyššími.“
Životní poslání
Nemoc se ale postupně zhoršovala. Jana se čím dál tím hůře pohybovala a rodiče začali dostávat dopisy, v nichž si anonym stěžoval, že dívka ohrožuje morální vývoj svých spolužáků. Flechtnerovi ani tehdy neustoupili a nechali dceru vyrůstat mezi ostatními dětmi. „Naučilo mě to být samostatná a bojovat. Za to jsem rodičům dnes velmi vděčná,“ tvrdí žena. Když nastoupila na Integrovanou střední školu v Dobrušce, v jejím životě nastal zásadní zlom. „Chůze se mi zhoršila natolik, že jsem se neobešla bez francouzských berlí. Najednou jsem měla úplně jiné myšlenky. Docházelo mi, že nebudu moct vykonávat úplně každé zaměstnání a bez řádného vzdělání se ve světě „dospělých“ neuplatním.“ Po maturitě se jen těžko smiřovala s tím, že na vysněnou Policejní akademii ji kvůli těžkým fyzickým testům nepřijmou. Úspěšně však složila zkoušky na královéhradeckou univerzitu, kde studovala sociální patologii a následně i magisterskou sociální pedagogiku. Zjistila, že více než cokoli jiného ji naplňuje pomoc druhým. A právě této činnosti se chtěla po zbytek života věnovat.
Rebelka fotomodelkou
Do Janina osudu ovšem zasáhla další nečekaná rána. „Mamince zjistili rakovinu,“ říká tiše. „CMT se u ní do té doby nijak výrazně neprojevovalo. Ozařování však chorobu zhoršilo, a mamka je tak od té doby upoutaná na invalidní vozík. Zvládla to ale úžasně. Uzdravila se a naši rodinu tahle zkušenost ještě víc scelila.“Přes všechny peripetie si Jana studia užívala. Na jednom posezení se spolužáky ji napadl rebelský plán. „Seděli jsme tak nad půllitrem piva a bavili se o stereotypech. Všechny nás štvalo, že ze všech časopisů na nás hledí jen samé krásné, zdravé a hubené „baby“. Říkali jsme si, proč by pěknou reklamu nemohla nafotit třeba taky nemocná holka?“ Zkusili proto společně oslovit několik modelingových agentur. Ozvali se z jediné. I tak se ale Janě otevřely dveře do úplně jiného světa. První snímky nafotila v Bratislavě a slavila s nimi obrovský úspěch. Brzy se její tvář objevila v nejznámějších časopisech, mimo jiné i v Playboyi. Stala se první handicapovanou modelkou v Česku a všem dokázala, že má-li člověk silnou vůli, překoná i ty nejtěžší překážky.
Dala přednost lásce
Díky modelingu se také seznámila se svým pozdějším dlouholetým partnerem. „V roce 2006 jsem přijala pozvání do talkshow Jana Krause Uvolněte se, prosím. Po odvysílání mi přišel vzkaz, pozvání na kávu, já souhlasila a od té doby jsme byli s přítelem spolu,“ vzpomíná Jana, která zrovna dokončovala studia v Hradci Králové. Rozmýšlela se, kam dál, a nakonec dala přednost nové lásce. Odstěhovala se za partnerem do Kutné Hory, otevřela si malý obchod s módními doplňky a image poradenstvím, a na několik let šly stranou i její profesní sny. Janin zdravotní stav se ale brzy začal zhoršovat. Podstoupila dvě operace. Po té druhé, kterou absolvovala v roce 2007, se už na nohy nepostavila. „Samotný zákrok proběhl úspěšně. Lékaři mi nicméně podávali medikaci, která nebyla nejvhodnější,“ vysvětluje žena. „Začala jsem otékat, zavodňovat se, hodně jsem přibrala. Modeling skončil, ale nebrala jsem to nějak tragicky. To nejdůležitější jsem totiž dokázala: ukázala jsem handicapovaným děvčatům, že i s postižením se dá vést plnohodnotný život.“
Jak Janě pomohl rozchod s životním partnerem? A jakou výzvou oslovila naši redaktorku? Čtěte v novém Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!