Manželé Lubomír a Vlaďka před třiceti lety emigrovali: Teď vedou penzion v Alpách!
Hory milovali odjakživa. Když však před třiceti lety emigrovali do Německa, tak se manželé Lubomír a Vlaďka Řehákovi usadili v tehdejší metropoli Bonnu. Bez velkých zkušeností začali provozovat vlastní restauraci a uspěli. Svého snu žít na horách se však nikdy nevzdali… Nakonec přesídlili do Berchtesgadenu, města v Bavorsku obklopeného Alpami, kde otevřeli rodinný hotel. Dnes ho navštěvují turisté z celého světa. Cesta k úspěchu však byla zdlouhavá…
Lubomír a Vlaďka původně žili ve Špindlerově Mlýně. Luboš pracoval jako vedoucí horské chaty, dobrovolník u horské služby a instruktor lyžování. „Nikdy mě nechtěli pustit do zahraničí. Zjistili jsme, že jediný způsob je vyjet na závody horské služby. Pouze takhle šlo obejít toho mého »estébáčka«. Takže jsme se v roce 1986 nominovali na závody a při dalším výjezdu se rozhodli, že se nevrátíme,“ začíná vyprávění pan Luboš. Měli štěstí. Narazili na dobré známé z Holandska, které ve Špindlerově Mlýně učil lyžovat. Ti jim poradili obrátit se na dobrého právníka v Bonnu, takže se jim podařilo poměrně rychle začít. Díky dalším známým – novináři Karlu Hvížďalovi a Josefu Kudláčkovi, který měl vydavatelství Annonce, se jejich start v Německu urychlil. „Věřili nám, že jsme pracovití, a tak nám do začátku půjčili peníze na rozjezd. Díky tomu jsme v Bonnu na pěkném místě otevřeli první českou restauraci Bohemia. Mezitím přišla revoluce, a my si mohli si dovolit vybrat v Praze nejlepší kuchaře a rozjet to ve velkém stylu. Jednou se nám stalo, že tam náhodně přišli hosté z ministerstva, hned potom z kanceláře od Helmuta Kohla, i paní Merkelová a ostatní tehdejší ministři,“ pokračuje Lubomír.
Od začátku jejich působení v Německu se pohybovali v gastronomii, se kterou ale původně neměli vůbec nic společného. V Čechách se tomuto oboru nevěnovali. „Neměli jsme tehdy rádi české číšníky, protože to dělali špatně. Chodili jsme se ženou rádi do hospod, a vždycky jsme si představovali, jak by to šlo dělat líp,“ říká hoteliér. Od začátku dělali svou práci poctivě a najednou měli v restauraci celou německou vládu, začali tam chodit novináři, kritici, kteří začali o české restauraci psát a hodnotit ji. Celých 8 let byla restaurace Bohemia mezi 10. nejlepšími restauracemi v Bonnu a Kolíně nad Rýnem. „To byla dobrá doba, ale vlastně jsme nevěděli, jak z toho ven, jak ubrat. Byla to strašná spousta práce a velká zodpovědnost. Vždycky jsme ale měli štěstí na výborné spolupracovníky, že to prostě šlo nějak zvládnout. Měli jsme české zaměstnance, bylo po revoluci, každé 3 roky jsme museli obměnit tým. Ale pokaždé to klaplo a fungovalo skvěle. Dodneška se s většinou našich bývalých spolupracovníků stýkáme. Za ty tři roky, co byli u nás, si pak mohli dovolit pořídit si v Česku byt, auto a většina z nich pak otevřela vlastní podnik,“ pokračuje ve vyprávění Luboš.
Zvažovali návrat do Prahy
V Bonnu byli nakonec patnáct let. Pak částečně investovali v Praze. „Pořád jsme si ale nebyli jisti, jestli se vracíme, nebo ne. Plánovali jsme to, ale nějak nám to nevycházelo. Stále bylo co dělat, a tak jsme to neustále odkládali. Když šel syn do první třídy, hodně jsme uvažovali o tom, že se vrátíme. A přihlásili ho do školy jak v Praze, tak v Bonnu. Začal chodit do školy v Praze a říkal nám, jestli jsme si to dobře rozmysleli, že jsou tady lidé divní a že si nepomáhají. Děti jsou na sebe mnohdy zlé, není to jen takové pošťuchování, že prý to berou někdy docela vážně. Tak jsme syna vyslechli a byl to jeden z argumentů, proč jsme s návratem zase tak moc nepospíchali,“ dodává Lubomír. Nakonec tedy zůstali v Bonnu a otevřeli ještě další podnik. Hory je ale lákaly čím dál víc… „V Bonnu jsme nakonec po 15 letech všechno prodali a investovali tady v horách. Je tu tak krásně a do Prahy to máme kousek. Takže pokud chceme, tak si tam prostě dojedeme,“ říká Luboš.
Proč byste měli penzion Řehákových rozhodně navštívit? Čtěte nezkrácený příběh v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!
