Hana Totušková už sedmkrát promovala na Univerzitě třetího věku: Je jí 90 let, přesto stále studuje!
V září oslavila úctyhodných devadesát let. Tvrdý život jí vryl do laskavého obličeje spoustu vrásek, Hana Totušková ze Zlína má však stále jiskru v oku. Zaujme vás na ní i poměrně nezvyklá image – již léta nosí tato čilá dáma na hlavě uvázaný šátek podobně jako houslový virtuos Pavel Šporcl. Paní Hana rozhodně nepatří mezi klasické seniory, co jen sedí u televize, luští nekonečné hromady křížovek a sotva vytáhnou paty z bytu. S nadšením si totiž užívá studia! Letos v červnu již posedmé odpromovala na Univerzitě třetího věku a od října navštěvuje další semestr!
„Pořád jsem si říkala, že už bych toho měla nechat. Na druhou stranu, dokud se tam dobelhám, tak proč ne. Jsme na škole výborná parta a člověk se dozví úžasné věci. Taky se setkám s odborníky a lidmi, které bych jinak nikdy osobně nepoznala,“ vypráví paní Hana a vzpomíná třeba na nedávnou návštěvu prezidenta Zemana ve Zlíně, s nímž se potkala při besedě se studenty v aule univerzity. „No kde by se mně to jinak podařilo,“ usmívá se.
Přijali ji až napotřetí
Se sousedkou Janou Trávníčkovou (85) sedí již léta v první lavici, to aby obě dobře slyšely. „Ona byla dříve vrchní sestrou, tak se tam o mě pěkně stará. Nosí mi třeba tašku nebo podá hůlku,“ chválí paní Hana svoji spolužačku. Dostat se na univerzitu ale pro ni nebylo jednoduché. Vyšlo to až do třetice. „Vždycky jsem přihlášku prošvihla nebo už bylo plno. Až na 1. máje 2004, to byla neděle, jsem se šla podívat, zda na univerzitě náhodou někdo není. Byl, a já byla zapsána jako vůbec první! Pak jsem uháněla do Baťovy vily, kde se právě konaly májové oslavy, a radovala jsem se,“ říká absolventka Baťovy školy práce.
Promoční šaty z hedvábí
Na fotkách z promocí je Hana Totušková stále v jedněch šatech, což jí prý její rodina vyčítá. „Jsou z čínského hedvábí a nazvala jsem je promoční. Poprvé jsem v nich šla před 38 lety na promoci syna, který vystudoval průmyslový design u profesora Zdeňka Kováře. Bohužel v padesáti zemřel. A já je k této příležitosti stále nosím. Měním jen šátky,“ upřesňuje vitální seniorka. Šátky nosí již léta uvázány obdobně jako houslista Pavel Šporcl. Od něj to ale zcela jistě neokoukala, začala je totiž nosit mnohem dříve než on. „Trochu mi šumělo v uších a pevně uvázaný šátek mi prostě dělal dobře. Tak jsem u nich už zůstala. Mám jich tolik, jako nějaký mužský má sbírku kravat,“ říká paní Hana.
Místo učení vyráběla dřeváky
Rodačka z Litomyšle již od dětství snila o tom, že z ní bude učitelka. Válka ale všechny sny zmařila. „Němci tenkrát zavřeli učitelský ústav. Když jsem se dozvěděla, že ve Zlíně je škola, při které se chodí do práce, hned jsem tam jela, složila zkoušky a 13. srpna 1941 nastoupila,“ říká Hana Totušková bez zaváhání. První zkušenosti získávala v gumárnách, kde se gumáky „pekly“ na kopytech. „Ještě teď cítím ten příšerný smrad. Pracoval tam s námi i Ludvík Vaculík. Tehdy nikdo samozřejmě netušil, že z něj bude slavný spisovatel,“ pokračuje ve vyprávění. Později vyšívala dírky na filcových papučích a v dřevákové dílně do dřevěných podešví vypalovala značku Baťa. „Musela jsem chodit o dvacet minut dřív, aby se řádně to želízko se značkou rozehřálo. Jednou mi to ale nevyšlo a mistr mi pak boty hodil na zem a musela jsem platit pokutu,“ dodává seniorka.
Jak Hanka vzpomíná na válečná léta? Dočtete se v nezkráceném článku v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!