Spisovatelka Iva Pekárková (52) o odchodu z vlasti, taxikaření v New Yorku a soužití s Čechem nigerijského původu: "Jak jsem utíkala za svobodou."
Vyrostla v pražských Nuslích. Už ve třinácti věděla, že chce být spisovatelkou, ale hlavně, že nechce žít v »zadrátovaném« Československu. Ve 22 letech emigrovala… V cizině Iva Pekárková (52) vystřídala řadu povolání, ale splnila si také svůj dětský sen a píše knížky. Dnes žije s přítelem Kennym v Londýně. Rodnou zemi často navštěvuje, naposledy kvůli nové knize Postřehy z Londonistánu, kterou v Praze začátkem června pokřtila a v níž popisuje soužití mnoha etnik a kultur v britské metropoli.
Zmínka o pražské čtvrti Nusle, kde vyrůstala, jí hned vyvolá úsměv na tváři. „Vyrůstala jsem v 60. a 70. letech, kdy Nusle byly ještě okrajovou částí Prahy a panovaly tu sousedské vztahy. Byla to doba, kdy jsme my děti mohly jít bezstarostně ven, prolézat stinná zákoutí Botiče, zmazat se až za ušima nebo se ráchat v rybníčku, aniž by se o nás museli rodiče obávat. Přitom všechno bylo hodně tajemné… Třeba v parku na Jezerce chodil takový podivný děda, který se považoval za samozvaného strážce parku. Ten na nás vždycky, když nás nachytal, jak dupeme po trávě, vystartoval s holí. Nikomu nic zlého neudělal, ale byl to takový postrach,“ říká Iva Pekárková. Nusle byly specifické i tím, že tu žila početná skupina Romů. „Byla to už tenkrát taková multikulturní společnost, se kterou jsem se později setkala na Západě. Jeden romský kluk s námi chodil do třídy, většina dětí se mu posmívala, ale já jsem se k němu pořád hlásila do dvojice, až mi i moji jinak velmi tolerantní rodiče řekli, ať to s ním přátelstvím moc nepřeháním,“ usměje se. Vzpomínky na mládí však nejsou jen idylické, skrývají i velmi bolestivé místo. Ivina maminka řadu let bojovala s rakovinou prsu, které nakonec podlehla, když dívce bylo sedmnáct let. Bolestivá událost přispěla k tomu, že se Iva Pekárková o pár let později odešla ze země…
Ven z klece
Rozhodnutí emigrovat v ní zrálo hodně dlouho. „Už v nějakých třinácti čtrnácti letech jsem věděla dvě věci. Že chci psát a že nechci žít v zadrátované zemi. Jen jsem řešila, jak na to.“ Věděla, že dostat se na vysokou školu na humanitní obor nemá šanci. Neměla dělnický původ, oba rodiče byli v roce 1969 vyloučeni ze strany, což znamenalo další kaňku v životopise. Odmalička ji bavila biologie, a tak udělala zkoušky na přírodovědeckou fakultu obor mikrobiologie a virologie. „V té době jsem se začala systematicky připravovat na odchod ze země. Hodně jsem cestovala po celém Československu, chtěla jsem svou vlast dokonale poznat, protože jsem myslela, že se sem už nepodívám. Na fakt, že pokud uteču, už rodnou zemi nikdy neuvidím, jsem se připravovala i psychicky, což se později ukázalo jako velmi dobrá věc. Zatímco ostatní emigranti, s nimiž jsem se později setkala, na to nebyli připraveni, já se psychicky zpracovala naprosto dokonale,“ vzpomíná Iva. Dvakrát zažádala o výjezdní doložku do Jugoslávie, dvakrát jí byla zamítnuta. Napotřetí se cesta na svobodu otevřela…
Sama dvakrát přes kopečky
Bylo jí 22 let. Jela sama stopem přes Slovensko a Maďarsko do západní části tehdejší Jugoslávie. Odtud se vydala pěšky přes hranice do Rakouska. „Jenže mě chytili… Tehdy se říkalo, že jugoslávští pohraničníci do utíkajících lidí dokonce střílejí, ale mně se naštěstí nic nestalo. Jen mě zabásli na dva dny, pak mi za většinu mých peněz koupili jízdenku zpátky do Prahy a posadili mě do vlaku,“ líčí svou cestu Pekárková. Měla štěstí, že ji nikdo nedoprovázel, a tak na další zastávce z vlaku opět vystoupila… „Řekla jsem si, že tentokrát se zkusím dostat do Itálie. A to vyšlo krásně, pomohl mi jeden britský kamioňák, který mi ukázal, kudy projít …“ Že je na místě, prý poznala podle víček od plechovek. „Válela se na silnici, celý asfalt jimi byl pobitý, až se třpytil. Plechovky na nápoje u nás tehdy vůbec nebyly, tak to bylo jasné. Pak jsem tam přespala ve spacáku na takovém místě, o kterém jsem se později dozvěděla, že je to naleziště vzácných jedovatých hadů. Nebyla jsem prý zdaleka jediná, kdo tam radostně přenocoval s myšlenkou, že je konečně na Západě,“ říká se smíchem.
Celý příběh Ivy Pekárkové najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.