Alena Kosmáková (42) se stará o postižená trojčata: Ví, že se nikdy sami nepostaví, ani jí neřeknou "mami"!
Příběh Aleny Kosmákové (42) z Újezda u Brna a její rodiny nahání husí kůži. Současně přivádí k myšlence, proč osud bývá někdy tak drsný a nespravedlivý. Je to příběh silné ženy. Samoživitelky, která kromě toho, že podporuje na právech studující dceru Kateřinu (21), se už čtrnáct let poctivě a s láskou stará o svoje trojčata. O tři čtrnáctileté kluky, jimž dětská mozková obrna, která nastala zřejmě při předčasném porodu, způsobila trvalé postižení. Nikdy se sami neposadí, lžíci neudrží v ruce a nikdy svojí mámě neřeknou, co by si přáli a jak ji mají rádi. Vojta si navíc prošel onkologickou léčbou, David je nevidomý a Olda má z nich nejtěžší mentální retardaci.
Alena si vždy přála, aby měla její dcera sourozence. Do jiného stavu přišla před jejími osmými narozeninami. „Děda je sice z dvojčat, ale trojčata byla pro nás šok. Začaly se nám v hlavě honit myšlenky, jak to vše zvládneme. Lékaři mi sice nabídli redukci na dva plody, protože u třech dětí údajně hrozilo postižení. Jenže stejně ani u dvou by nemohli zaručit, že budou zdravé, tuto možnost jsem tedy zavrhla,“ říká Alena.
Těhotenství měla bezproblémové, testy nic špatného nenaznačovaly. Na svět měli přijít dva kluci, u třetího plodu nebylo pohlaví zřetelné. Až ve 28. týdnu těhotenství se začal Aleně zkracovat čípek a pro jistotu si měla jít do porodnice lehnout dříve. Navíc ji lékaři připravili na to, že ji čeká císařský řez.
Proboha, vy rodíte!
„V nemocnici jsme byli domluveni, že nastoupím v úterý, jenže už v neděli mi začala odtékat plodová voda. Okamžitě jsme se vydali do Brna, kde nám ale rozespalý doktor řekl, že o plodovou vodu nejde, ať přijedeme druhý den. V pondělí jsem přišla na řadu až odpoledne. Doktor během vyšetření jen konstatoval: Proboha, vy rodíte!“ zavzpomínala na dobu před 14 lety paní Alena.
Lékaři jí okamžitě nasadili kapačky na podporu plícních sklípků u dětí. Měla dostat dvě po 24 hodinách, k tomu už ale nedošlo, protože musela na porodní sál. A na něm jí sestřička prozrazovala: je to kluk, druhý je taky kluk a třetí…taky kluk. Miminka odvezli do inkubátorů. Jména vybírala celá rodina. Olda se jmenuje po tátovi, Alena si vybrala Davida a její dcera Vojtu, inspirovala se prý pohádkou Princezna ze mlejna.
Po porodu nedýchali
A kdy se Alena dozvěděla, že není vše tak, jak by mělo být? „Až když bylo jasné, že přežijí. Doktorka mi na ultrazvuku ukázala bílá místečka. Odumřelé buňky, které už nikdy nedorostou, a proto budou kluci navždy postižení. Nechtěla jsem tomu věřit. Naopak jsem si říkala, jak jim v nemocnici ještě ukážeme. Představovala jsem si, že jednoho dne se jim trojčata přijdou sama ukázat… a ono to nevyšlo,“ vypráví jejich maminka. Proč se to stalo? „Dětská mozková obrna vzniká neprokrvením mozku, odumíráním buněk, což mohlo nastat při předčasném porodu. Kluci byli malincí, ještě neměli vyvinuté plíce. Po porodu nedýchali, takže záleželo na tom, jak rychle je zaintubují. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Dozvěděla jsem se třeba, že kluky odpojili od přístrojů, aby zjistili, co zvládnou. Jindy měli zalepené oči fáčkem a dostalo se mi odpovědi, že mají po operaci očí, protože se jim odchlipovaly sítnice. Nikdo nám nedal nikdy dopředu vědět, že je čeká nějaký zákrok,“ posteskla si Alena Kosmáková.
Uzavřená kapitola
Člověk podle jejích slov bývá v takových situacích trochu naivní a věří doktorům, že dělají pro děti to nejlepší. Občas se jich někdo zeptal, proč se s nemocnicí nesoudili, ale před 14 lety byla jiná situace a nechtěli ztrácet sílu a energii. „Měli jsme s kluky plné ruce práce. S každým jsme cvičili až čtyřikrát denně Vojtovu metodu (soubor cvičebních technik používaných k léčbě tělesných a psychických poruch – pozn. red.). Dnes bych už řešila věci jinak. Porodnice a vše s tím spojené je pro nás už víceméně uzavřená kapitola,“ tvrdí Alena Kosmáková.