Herec Miroslav Horníček (†84) by slavil 100. narozeniny!
Na televizních obrazovkách rozdával radost a nikdo by při pohledu na něj nevěřil, kolik bolesti si musel vytrpět. Legendární herec, spisovatel, dramatik i výtvarník Miroslav Horníček (†84), který by 10. listopadu oslavil 100 let, přišel v roce 1972 tragicky o jediného syna Jana (†21). Stalo se tak při natáčení seriálu Byli jednou dva písaři. Horníček stál zrovna před kamerou, syna měl v tu chvíli z dohledu a ten se po epileptickém záchvatu utopil v malém rybníčku...
Horníček se narodil v Plzni do rodiny obchodníků s textilem. Jeho maminka s tatínkem měli velký smysl pro humor, fantazii a byli skvělými vyprávěči, což po nich jejich syn zdědil. Od dětství měl rád němý film a miloval grotesky Charlieho Chaplina či Laurela a Hardyho. Studoval na plzeňské reálce, kde se plně projevily jeho umělecké vlohy. Jediné, co mu však dělalo problémy, byla gramatika. „Opakoval jsem dvakrát tercii, byl jsem líný a lehkomyslný. Nechápu, že mě rodiče nezabili,“ vtipkoval později Horníček, který svými komediálními výstupy přiváděl profesory k zoufalství. Zato u spolužáků byl oblíbený. Už na škole chodil do ochotnického spolku a s vrstevníky dokonce založil Studentský avantgardní kolektiv. K divadlu se však dostal až později. Po maturitě totiž pracoval jako pomocná technická síla ve Škodovce a krátce dělal úředníka v plzeňské nemocnici. Nakonec se však přece jen na prkna, která znamenají svět, dostal. V Městském divadle v Plzni nejen hrál, ale postupně se z něj stal i režisér. Po válce našel svoje místo v pražském divadle Větrník. O rok později nastoupil k bratrům Oldřichu (†62) a Lubomíru Lipským (†92) do Divadla satiry. A právě v Praze se seznámil s Vlastimilem Brodským (†81) a Milošem Kopeckým (†73), kteří se stali jeho celoživotními přáteli. Šest let se ohřál na scéně Národního divadla a v roce 1955 se stal nezapomenutelným partnerem Jana Wericha (†75) v Divadle ABC. Poté účinkoval v Semaforu společně s Jiřím Suchým (87). Legendárními se staly také Horníčkovy Hovory H.
Šedesát let s jednou ženou
V divadle poznal Horníček i svoji životní lásku Bělu. Když ji spatřil poprvé, hned věděl, že ona je ta pravá. „Jednou jsem ji zahlédl, jak čekala před pokladnou v divadle. Po biletářce jsem jí poslal vzkaz, kde stálo: „Všechno vám vysvětlím, jen mi sdělte svou adresu.“ A ona mi odpověděla a pak jsme šli na rande,“ svěřil herec. Běla se stala jeho životní oporou. Spolupracovali spolu, o všem se radili a dokonce mu pomohla vybrat i dvorního klavíristu Richarda Pogodu (74), který s Horníčkem pracoval 12 let, a stali se z nich přátelé. „Jeho manželka Běla všechno kontrolovala. Jednou mě slyšela hrát a řekla mu: Horníčku, tohodle chlapa berem, připiš mu honorář,“ prozradil Pogoda. Sám herec o ní mluvil jako o křehké ženě, jeho cukřence, která mu organizuje život. Běla ho hlídala i u jeho oblíbené činnosti - pití. Horníček totiž neodolal sklence alkoholu i přesto, že měl problémy se slinivkou. „O Horníčkovi bylo známo, že má rád vodku. Když jsme přijeli někam na vystoupení, měl připravenou větu do první hospody, kam jsme vešli: Máte kakao? Nemáte? Tak vodku! A já si jednou dopředu zjistil, jak se jmenuje hospoda v Kladně, kde budeme pak hrát nad ní v kulturáku. Pro Horníčka jsem nechal objednat kakao a čekal jsem. Když sem pak vrazil Horníček, pronesl větu a před ním se objevilo kakao, takřka vzápětí se ozvalo: Pogodo, ty hovado!“ svěřil hudebník. S Bělou Horníček strávil skoro šedesát let. Nejraději spolu pobývali na chalupě. Jednou se jí po mnoha letech manželství zeptal: „Miluješ mě ještě?“ Ona mu odpověděla: „Ne. Mám tě moc ráda, to jo, ale nemiluji tě.“ On se zamyslel a pak jí s humorem sobě vlastním odvětil: „Vidíš, to je rozdíl mezi námi. Já tě miluji pořád, ale už tě nemám rád.“ Když paní Běla v roce 1999 zemřela, byla to pro Horníčka velká rána. Propadl smutku a depresím. Byl nešťastný z toho, že manželka odešla z tohoto světa dříve než on. Měli tak silný a pevný vztah, že se jim povedlo překonat i velkou životní tragédii.
Jak zemřel jeho syn a jaký byl Horníček na konci života? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.