Zpěvačka Tereza Kerndlová (32): K rakovině byl už jen krůček...
Před půlrokem si během běžné kontroly u gynekologa vyslechla zdrcující zprávu. Tereza Kerndlová (32) se dozvěděla, že má pozitivní nález na děložním čípku a musí na operaci. Dlouhé tři měsíce pak žila zpěvačka v nejistotě. Strach s ní sdílel nejen její manžel René Mayer (48), ale i rodiče. Když se tatínek, jazzový zpěvák Laďa Kerndl (73) i maminka Milada Kerndlová (61) dozvěděli, že je jejich dcera tak vážně nemocná, těžce se s tím vyrovnávali. Oba dva si totiž v minulosti peklem spojeným s rakovinou sami prošli...
Terezo, před časem jste měla velké zdravotní problémy a musela jste podstoupit operaci děložního čípku. Mělo by být všechno zlé už zažehnáno?
„V prosinci mě čeká ještě velká kontrola, znovu půjdu na biopsii. Všechno nebezpečné je ale odstraněné a doktor mi po operaci říkal, že jsem na devadesát pět procent zdravá. Budu tedy jenom doufat, že se mi to už nikdy nevrátí. Stát se to může. Ale udělala jsem ještě určitá opatření, aby se třetí přednádorový stav nevrátil. K rakovině byl totiž už jen krůček… A musím přiznat, že u mě to šlo dost rychle. Ještě loni při běžné kontrole žádný problém a letos také při běžné prohlídce už třetí stupeň. Říkali mi, že zhruba do dvou let by propukl těžký onkologický problém. Ale naštěstí se na to přišlo včas.“
Tímhle peklem si prošli oba vaši rodiče, kteří bojovali s rakovinou. Jak se s tím, že jste nemocná, vyrovnávali?
„Nemůžu říct, pro koho to bylo těžší, protože můj muž byl také nešťastný. A rodiče samozřejmě rovněž, ale netuším, kdo víc. Maminka i táta nesli vše opravdu těžko, právě proto, že si oba rakovinou prošli. Měli o mě velký strach. Když se to dozvěděli, byli asi víc zděšenější, než já. Ani mě nebylo dobře, ale pro člověka, který s tím nemůže nic dělat, je to mnohem horší. Teď jsem si to mohla vyzkoušet. Sama jsem byla nemocná a rozhodla jsem brát celou situaci tak, že prostě přišla a musím s ní bojovat. Když byl můj táta nemocný, byla jsem ještě hodně malá, přesto jsem to vnímala. A když později onemocněla máma, bylo mi sedmnáct a prožívala jsem to velmi intenzivně.“
Kdo vám byl největší oporou?
„Samozřejmě můj manžel, rodiče a kamarádi. Já jsem s tou informací ale nešla na veřejnost a pravdu znalo jen pár lidí. Nechtěla jsem nikomu říkat nic dříve, než jsem se dozvěděla, že jsem naprosto zdravá. Trvalo asi čtvrt roku, kdy jsem se tvářila, že se nic neděje. O své nemoci jsem se dozvěděla 21. května na manželovy narozeniny. Věděla jsem, že něco se mnou není v pořádku, ale netušila jsem, jak vážné to je. Ta zpráva přišla v tenhle den, což byl asi úplně nejhorší moment. Byla jsem zrovna u našich na Moravě a moje gynekoložka mi říkala, že mi domluví termín na biopsii. Pak to hrozné čekaní na výsledky! A ke všemu mi 25. května vyšlo album, takže já jsem s vědomím, že čekám na diagnózu, co přesně mi je, s úsměvem objížděla republiku a rozvážela fanouškům cédéčka. Vystupovala jsem s kapelou a nezrušila jsem žádné vystoupení. Dokonce jsem dělala rozhovory, kde jsem se tvářila šťastně. Věděla jsem, že nemůžu říct pravdu. Bylo to hrozné období, ale na druhou stranu mě posílilo.“
Před měsícem jste oslavila 32. narozeniny.Byly pro vás po všech těch zdravotních útrapách letos v něčem výjimečné?
„Byly, máte pravdu. Oslavila jsem je se svojí maminkou, která je má dva dny přede mnou. A slavili jsme je prakticky celých deset dní, co jsme byli ve španělské Marbelle. Nechyběl tam můj muž a tatínek. A oslavovali jsme ještě v letadle na zpáteční cestě. Od Reného jsme dostala výjimečný dárek. Vzal mě do severských krajin, na místa, která si z dětství pamatuju a kde jsem jako malá trávila hodně času. No a vyšlo mi také nové album a stala jsem se ambassadorkou Rowenty.“
Jaký je jejé vztah k rodičům a existuje recept na šťastné manželství? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.