Marek (14) před dvěma lety onemocněl leukemií - Dnes je tváří osvětové kampaně!
Všechno začalo zcela nevinně. Markovi (14) bylo teprve dvanáct, když si začal stěžovat na únavu a neměl vůbec žádnou chuť k jídlu. Měl za sebou pobyt na letním táboře, takže rodiče to ze začátku připisovali vyčerpání. Jenže když to ani po pár dnech neodeznělo a únava se prohlubovala, nechtěli už nic nechat náhodě. Vzali Marka k lékaři a diagnóza byla přímo zdrcující. Leukémie! Rodině se zcela obrátil život naruby a začal Markův těžký boj o záchranu.
Marek byl a je dítě jako každé jiné. Byl veselý, vždy rád sportoval, takže když měl někdy sem tam nějakou modřinku, nikoho by ani nenapadlo, že se může jednat o něco vážnějšího. Jenže jednoho dne se nejen jeho život, ale i běh celé rodiny otřásly v základech. Markovi bylo dvanáct let a celé léto trávil se svými kamarády po táborech. Z jednoho přijel, doma se téměř vůbec neohřál a hned zas odjel na druhý tábor. Trávil přímo vysněné léto. Jenže najednou bylo něco jinak. „Mára byl na táboře, ze kterého přijel unavený. Nic překvapivého. A tak jel se sestrou a spolužáky hned druhý den na další tábor, moc se tam těšil. Začal se postupně cítit ještě více slabý, při pondělním výletu nestačil kamarádům, plakal, že už nemůže. Jako velký sportovec vůbec nerozuměl, co se mu to děje. K únavě se přidala nevolnost a bolest břicha, celé úterý odpočíval a nelepšilo se to, a tak jsem pro něj ve středu ráno na tábor jela, že má asi nějakou virózu,“ začíná vyprávění Markova maminka. Jenže bylo jí divné, že celé dva dny v kuse prospal, což u něj nebylo zvykem. Bylo jí však divné, že si na nic nestěžuje. „Žádné bolesti, žádná teplota, jen únava a nechutenství. Pak jsem si všimla pár droboučkých modřinek na nohách a lehce červených očí, jako když vám praskne žilka. Bylo to divné, ale rozhodně mě nenapadlo hledat v tom nějaké souvislosti. Asi to ale byla intuice, šestý smysl, že jsme přesto šli v pátek »jen s únavou« k dětské lékařce, jen pro jistotu,“ vysvětluje. Markovi lékařka odebrala krev a poslala ji do laboratoře na rozbor. Hned odpoledne mamince zazvonil telefon! V té chvíli bylo jasné, že se jedná o něco vážnějšího.
Akutní stav
Z telefonu se ozvala slova, po kterých si maminka Máry připadala jako v tom nejhorším snu. „Lékařka mi řekla: »Nelekejte se, ale sbalte Márovi věci do nemocnice. V Motole už o vás vědí, budou vás čekat na oddělení dětské hematoonkologie a asi si vás tam pár dní nechají. Musí Márovi udělat další testy, aby vyloučili leukémii.« Byl to šok!“ přiznává Markova maminka. Vůbec nechápala, co se děje. Myslela si, že jejího syna v pražském Motole jen vyšetří a pošlou je domů. Nemohla pochopit, proč Máru rovnou hospitalizují, proč mu ihned po příchodu napichují kanylu a jednají velmi rychle. Až pak, když si ji vzala sloužící lékařka stranou, všechno pochopila. „Doktorka vyslovila diagnózu s určitostí. Je to leukémie. Další testy jen ukážou, jakého je typu, a podle toho se bude odvíjet léčba. Přijeli jsme za minutu dvanáct. Mára měl tak vysoké hodnoty bílých krvinek, že to byl kritický stav. Okamžitě nasadili léky, které měly přemnožené bílé krvinky likvidovat. Varovali nás, že to bude obrovský nápor na ledviny, srdce, plíce, připravte se, že může potřebovat podporu přístrojů… Bylo to strašné!“ říká s dojetím maminka. Byl to pro všechny šok, celá rodina měla obrovský strach o Markův život. Netušili, jak to zvládnou a jak to celé dá i mladší dcera Hanička. Neměli ponětí, co to bude pro celou rodinu znamenat. To nejtěžší však bylo nedat na sobě nic znát a být nemocnému synovi oporou. „Důležité bylo neochromit ho v prvotní fázi boje o život vyslovením diagnózy. Protože když se řekne leukémie, rakovina, tak první, co nás napadlo, byla smrt. A tak jsme s manželem v ten den Márovi vysvětlili, co se mu děje, trochu jinak,“ vysvětlila maminka.
Dobré zprávy - O těch čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 11.