Zdeňka (35) z Hradce Králové se od čtyř let prala s obezitou!
Na první pohled Zdeňka (35) působí jako mladá žena v perfektní kondici, která může jíst, na co vzpomene, a v životě neměla problém s nadbytečnými kily. Zdání ale může klamat. S váhou se potýkala od útlého věku, a když končila základní školu, vážila neuvěřitelných 92 kg. I když jí váha tenkrát nepůsobila zdravotní problémy, měla nízké sebevědomí a bylo pro ni těžké najít si přátele. Když se dostala na střední, začala si cíleně hledat informace o tom, jak zatočit s obezitou. Podařilo se jí to díky výživovému kurzu a změně životního stylu…
Zdeňka měla normální dětství. Vyrůstala na vesnici, a proto často chodila ven, jezdila na kole, plavala v rybníce a mnoho dalšího. Pohyb jí tedy nechyběl. Jedla ale víc, než by měla a jídla, která měla nejraději, nebyla zrovna zdravá. Obezitou tak trpěla už v předškolním věku. Problémy s váhou u ní odstartovalo narození mladšího bratra, který poutal stále větší pozornost rodičů. „Kila jsem začala nabírat kolem čtyř let, v období, kdy už byl bratr aktivním batoletem. Čím byl starší, tím víc měl pozornosti. Brzy jsem zjistila, že jídlem dokážu upoutat pozornost všech okolo sebe. Věta „Mami, já mám hlad!“ vždy zabrala, aby se mi někdo věnoval,“ vzpomíná Zdeňka. Nad skladbou jídelníčku však její rodiče tehdy vůbec nepřemýšleli. „Dostávala jsem piškotky, sladké krupicové kaše a podobnou stravu. Jedla jsem hodně a často, víc, než bylo zdravé. Stále jsem měla po ruce i košík se sušenkami a bonbony. Často jsem také dojídala po bratrovi, který zdaleka tolik nejedl a nikdy problémy s nadváhou neměl,“ popisuje. Když začala chodit do první třídy, vážila 32 kilogramů, což už byla obezita prvního stupně. Na základní školu nevzpomíná ráda a popisuje ji jediným slovem – peklo. „Kam jsem přišla, byla jsem středem pozornosti. Děti se mi posmívaly a já pořád přibírala. Ve třetí třídě jsem měla už 52 kilogramů,“ přiznává Zdeňka.
Špatná životospráva
Vzhledem k tomu, že vyrůstala v devadesátých letech, ovlivnily její životosprávu i u nás nové potraviny, které se v té době objevily v regálech obchodů, jako třeba instantní omáčky, polévky z pytlíků, hotová jídla nebo mražená pizza. „Dodnes si pamatuji vůni a chuť kuřecích nugetek připravených ve friťáku. Na denním pořádku u nás byly chipsy. V deseti letech pro mě byl nejlepší svačinkou rohlík namazaný máslem, potřený kečupem a majolkou,“ popisuje Zdeňka lahůdky, které si dopřávala. I když se v té době hýbala poměrně dost a chodila do skauta, její váha neustále rostla. „Zvládla jsem všechny běžné sportovní aktivity, i lézt po stromech. Nic z toho ale mou váhu nesnížilo,“ vzpomíná mladá žena. Na její obezitu upozorňovali rodiče opakovaně učitelé i praktická lékařka. Ve třetí třídě proto Zdeňka absolvovala pobyt v dětské ozdravovně, který ale kýžený efekt nepřinesl. Proto její maminka sáhla i po volně dostupných odtučňovacích přípravcích, které se tehdy začaly objevovat na trhu. „Maminka si myslela, že mi pomohou, a stala se v té době dokonce jejich dealerkou,“ popisuje Zdeňka, která přípravky užívala, když jí bylo pouhých dvanáct. Sice rychle zhubla, ale nastal jojo efekt, po kterém byla její váha vyšší než před tím. „Dnes vím, že je to hloupost. Nejenže tyto přípravky k očekávaným dlouhodobým výsledkům nevedou, ale především vůbec nejsou pro děti a mohou poškodit jejich zdraví,“ zdůrazňuje Zdeňka. Svou váhu si s přibývajícím věkem uvědomovala stále víc, přebytečná kila jí nebyla příjemná a za svůj vzhled se styděla. Snažila se omezit množství potravin, jíst celozrnné pečivo a víc zeleniny, ale s úpravou jídelníčku neuměla správně pracovat. „Často jsem i hladověla a vždycky to skončilo stejně, a to nájezdem na ledničku,“ popisuje. Ze základní školy tak odcházela bez kamarádů, s nadváhou 32 kilogramů a nalomenou psychikou.
Nový kolektiv
Na střední škole se Zdeňce dařilo lépe, našla si partu kamarádů, která ji brala takovou, jaká byla. V té době už ale cíleně hledala informace o obezitě a způsobech, jak váhu upravit. Ve škole měla navíc výbornou učitelku tělocviku, která ji vedla k častějšímu pohybu. „Později jsem sice změnila střední školu, protože stavebka, kam jsem nastoupila po základní škole, mi učivem nesedla, hodně jsem se ale uklidnila. Když jsem pak začala studovat obor výchovná a humanitární činnost, řekla jsem si, že začnu nový život,“ popisuje Zdeňka. Do školy proto jezdila na kole, pravidelně se stravovala a řídila se kalorickými tabulkami. S úpravou váhy jí významně pomohl také výživový kurz, který absolvovala. „Osvojila jsem si díky němu spoustu principů zdravé výživy. Váhu se mi postupně podařilo snížit z 92 kilogramů o třetinu a už to tak zůstalo,“ usmívá se Zdeňka. Vzhledem k tomu, že celé dětství toužila být učitelkou, vybrala si studium pedagogiky. „Když jsem při praxích ve třídách viděla, kolik dětí trpí nadváhou, šokovalo mě to. Šlo o děti z mateřských školek, prvního stupně i středoškoláky. Bylo mi jasné, že mi nestačí děti jenom učit a pomoci jim k dobrému vzdělání. Těm, co to potřebují, jsem chtěla prospět i jinak,“ přibližuje Zdeňka.
Žádné dítě si obezitu nezaslouží - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
