Karolína (36) zasvětila svůj život pomoci seniorům...
Co je pro mnohé samozřejmostí, se pro jiné s přibývajícím věkem může stát přímo nadlidským úkolem. V mladém věku a při plném zdraví je snadné obléct se nebo zvládnout základní hygienické dovednosti, ale s přibývajícími roky a s případnými zdravotními potížemi se i běžné fungování může změnit v peklo. Své o tom ví Karolína Muhrová (36), která se rozhodla, že bude pečovat o seniory, kteří potřebují její asistenci. Denně se stará o to, aby se najedli, pomáhá jim s chodem domácnosti, ale i s osobní hygienou. Usiluje o to, aby si s klienty svým profesionálním a zároveň laskavým přístupem vytvořila pěkný vztah.
Když bylo Karolíně kolem dvaceti let, rozhodla se, že svůj život zasvětí pomoci těm, kteří to potřebují, a už se jim jejich fungování v běžných činnostech vymyká zpod kontroly. Vyrůstala totiž v rodině, kde bylo samozřejmostí se starat o slabší. Když se její babička a dědeček dostali do stádia, že už potřebovali péči, rodinu ani ve snu nenapadlo, že by je umístili do nějakého zařízení. Právě naopak, semknuli se a všichni přidali ruku k dílu, aby svým prarodičům oplatili jejich lásku, kterou jim za života poskytovali, a tak ji to alespoň částečně vrátili. Karolínu tohle prostředí natolik ovlivnilo, že se rozhodla věnovat se oblasti osobní asistence pro seniory. „Hlavní inspirací mi byla má rodina, kdy jsme se společně starali o mé prarodiče. Všichni jsme si přáli, aby prarodiče mohli co nejdéle setrvat v domácím prostředí. Částečně se nám to podařilo. Babička zemřela ve svém bytě obklopena rodinou, děda byl bohužel převezen do nemocnice, kde následně zemřel,“ svěřila Karolína, která své zkušenosti pro práci osobní asistentky nabrala až na opačné straně naší planety. „O několik let později jsem odjela do ciziny, konkrétně do Austrálie, v Sydney jsem absolvovala roční kurz v péči o seniory. Po absolvování kurzu jsem cítila, že bych se tomuto oboru ráda i nadále věnovala,“ prozradila Karolína.
100 hodin praxe
Nebylo to však snadné. Certifikát, byť až z Austrálie, by na náročnou práci asistentky nestačil, a tak musela Karolína zkušenosti nasbírat prostřednictvím praxe. „Podařilo se mi najít zaměstnání v domově pro seniory, kde jsem působila jako osobní asistentka a zároveň jsem získávala nové zkušenosti na pozici aktivizační pracovnice. V Sydney jsem absolvovala přes 100 hodin praxe v zařízeních, která také obsahovala péči o klienty v posledním stádiu demence,“ vzpomíná Karolína. Práce v zahraničí byla pro ni však cennou zkušeností, kterou si přála uplatnit i u nás. „Po návratu jsem zareagovala na vypsanou volnou pozici osobní asistentky u Maltézské pomoci a následně jsem byla vybrána ve výběrovém řízení,“ říká. Maltézská pomoc má dlouholetou tradici. Začala poskytovat osobní asistenci na Mělníku v roce 2006 a o dva roky později i v Praze. Pečují o 519 klientů po celé republice a z toho jich je 229 v Praze. Za minulý rok poskytli celkem ve všech centrech přes neuvěřitelných 137 tisíc hodin asistence. Karolína však neposkytuje seniorům zdravotní službu. Tu vykonává zdravotní pracovník. „Tento pracovník komunikuje s ošetřujícím lékařem klienta. Mezi tyto zdravotnické služby patří například příchod zdravotní sestry ke klientovi domů,“ vysvětlila. Její náplň práce je mnohem osobnější. Osobní asistence je totiž sociální služba poskytovaná seniorům převážně v jejich domácím prostředí. „Služby jsou zaměřené na podporu klientovy soběstačnosti v aktivitách běžného života, nejčastěji se to týká pomoci s osobní hygienou, zajištění stravy a chodu domácnosti. Nedílnou součástí je také začlenění klienta do společnosti či nabídka různých druhů aktivizačních činností,“ dodává Karolína. Sama přitom během jednoho svého pracovního dne stihne navštívit 2 až 3 klienty.
Kniha vzpomínek - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy čéslo 17.
