Sportovkyni Petře (50) z Litvínova kvůli autoimunitnímu onemocnění selhávaly ledviny...
Je sportovkyní tělem i duší už od dětství. Již na základní škole se Petra Vovesná (50) z Litvínova začala věnovat atletice, a to jí vydrželo i při studiu střední školy a následně při práci zdravotní sestry. Když jí bylo pouhých 20 let, vypadalo to, že kvůli autoimunitnímu onemocnění, kdy jí hrozilo i selhání ledvin, bude muset s milovaným sportem nadobro přestat. Petra se však díky pozitivnímu přístupu k životu nevzdala a po transplantaci ledviny začala v běhu závodit dokonce na světové úrovni.
Petra jako malá snila o tom, že bude jednou závodit v běhu. Proto začala s atletikou už v době, kdy chodila na základní školu. S přibývajícím věkem se ke sportovnímu snu přidal ještě další, a to být zdravotní sestřičkou. Když jí bylo dvacet, vypadalo to, že se jí daří naplnit vše, co chtěla. Pracovala jako zdravotní sestra a k tomu se stále věnovala atletice v litvínovském sportovním oddíle. Pak jí ale do života vstoupila nemoc. „Vše začalo jako běžná angína, bolest v krku, teplota. Lékař mi předepsal antibiotika a já zůstala doma. Myslela jsem, že za čtrnáct dní budu zdravá a pak se vše vrátí do starých kolejí, půjdu do práce a začnu opět naplno trénovat,“ vzpomíná Petra. Nakonec ale vše dopadlo jinak. Nejprve nastaly komplikace po užívání antibiotik. „Celá jsem se osypala. Lékaři byli přesvědčeni, že se jedná o alergickou reakci. Po dobrání antibiotik mi začaly praskat žilky na nohách a musela jsem podstoupit celou škálu vyšetření,“ popisuje. Petře byla následně diagnostikována vzácná autoimunitní nemoc napadající klouby, cévy a ledviny. Celkem běžná angína tak vyústila v rozsáhlé onemocnění, při kterém by bez léčby hrozilo selhání ledvin. „Byl to pro mě šok, který přišel jako blesk z čistého nebe, vždyť mi bylo teprve dvacet. I přes veškerou snahu lékařů nebylo ale možné nemoc zastavit,“ popisuje atletka, která zčistajasna musela podstupovat léčbu kortikoidy a cytostatiky se všemi vedlejšími účinky, které k ní patří. „Cítila jsem se opravdu hrozně. V tu chvíli jsem přišla jak o svou dobrou náladu, tak i téměř o všechny vlasy.“
Musela na dialýzu
Udržování funkce ledvin pomocí léků trvalo 15 let. Pak ale ledviny selhaly. Aby mohl Petřin metabolismus fungovat, bylo nutné nahradit funkci ledvin dialýzou. Měla to štěstí, že jí bylo umožněno, aby si prováděla peritoneální dialýzu sama v domácím prostředí. Musela si na ni udělat čas čtyřikrát denně, ale alespoň nebylo nutné docházet do nemocnice. Velkou oporou jí v té době byl manžel Petr (52). „Domácí dialýza byla fajn. Vrátila se mi zpět dobrá nálada a s tou šlo uzdravování mnohem rychleji. Byla jsem na tom hned lépe jak psychicky, tak i fyzicky. Mohla jsem se opět naplno věnovat rodině, hlavně svému synovi, který byl tenkrát malý, a také vysněnému zaměstnání a zároveň se i dialyzovat. Omezovalo mě jen pravidelné proplachování břicha speciálním roztokem. Dokonce jsem vyrazila v zimě na dovolenou na hory,“ vzpomíná sportovkyně, která má v lásce nejen atletiku, ale i lyžování a turistiku. Petra byla také zařazena na seznam čekatelů na transplantaci ledviny a za necelý měsíc dostala možnost příjmu nového orgánu od vhodného zemřelého dárce. „Pamatuji si, jak jsem celou cestu do nemocnice přemýšlela, kdo je ten člověk, jehož orgán dostanu, a jak asi zemřel,“ vzpomíná žena, která pak podstoupila v pražském IKEM úspěšnou transplantaci. Po samotné operaci následovaly pouze menší komplikace, kdy dva dny trvalo, než se ledvina přizpůsobila tělu a začala pracovat správně.
Návrat ke sportu - Jak se jí podařil? Čtetě v tištěném APŽ číslo 22.
