Český sportovec Alexander Choupenitch (31): Šerm je láska na celý život...
K šermu ho přivedla babiččina olympijská medaile a maminčina láska ke sportu. Dnes patří Alexander Choupenitch (31) mezi světovou špičku a inspiruje další generace. K pohybu ho od dětství vedli rodiče, vyzkoušel díky nim hokej, basketbal i atletiku, ale osudově ho uchvátil právě šerm. Na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu získal v roce 2021 bronzovou medaili a jako ambasador projektu Nestlé pro zdraví dětí motivuje mladé k pohybu a zdravému životnímu stylu. V rozhovoru mimo jiné prozradil, jaká byla jeho cesta na stupně vítězů, jak moc je pro něj důležité vyvážené stravování a proč sport není jen o medailích.
Kdo vás přivedl ke sportu?
„Ke sportu mě přivedli moji rodiče, hlavně moje mamka, která dříve sportovala. Vždy zastávala přístup, že čím víc aktivit budu mít, tím méně budu dělat blbostí. A tak jsem dělal spoustu sportů, odmala chodil do kroužků a ve volném čase jsme venku s kluky hráli fotbal nebo hokejbal. Takže to určitě byla moje mamka.“
Proč jste si ze všech sportů vybral zrovna šerm?
„Těch sportů, které jsem dělal, bylo víc a začínal jsem se sportem v Sokole Brno 1. Tam jsem hrál basketbal a zkoušel jsem i hokej, který mě bavil. Ale moje nevlastní babička, původem z Běloruska, byla olympijská vítězka v šermu. A když umřela, tak se mamka rozhodla udělat dědovi radost a přivedla mě k šermu. Ze začátku jsem o tom sportu nic nevěděl, ani mě to nebavilo, protože šerm je hodně komplexní a není to jako například u fotbalu, kdy člověk přijde a hned si umí kopnout do míče. V šermu chvíli trvá, než se naučíte techniku, než pochopíte pravidla, ale potom je to láska na celý život.“
Jaké zažíváte pocity, když stojíte si na stupni vítězů?
„Pokaždé jiné. Jiné to bylo, když jsem na stupně vítězů stoupal poprvé, to jsem ve škole vyhrál na atletických závodech hod kriketovým míčkem a skok z místa, tak to bylo fantastické. Zpětně je to vždycky šťastný pocit mít jakoukoliv medaili, někdy se ale může stát, že jste v ten moment zklamaní, že jste skončili druzí, nebo třetí. Pro mě bylo ale jedno z mých největších vítězství právě třetí místo na olympijských hrách v Tokiu. To byla jediná možnost šermovat o třetí místo, na běžných turnajích jsou dvě třetí místa – když prohrajete semifinále, jste automaticky třetí. Ale na olympiádě musíte o toto místo šermovat a v Tokiu to bylo nádherné, protože jsem tento zápas zvládnul a končit olympiádu vítězně se poštěstí jen prvnímu a třetímu. Toto pro mě byly hodně šťastné momenty, ale rád vzpomínám na každé pódiové umístění.“
Pro sport na takové úrovni je jistě důležité i stravování. Jaký je váš běžný jídelníček?
„ Jídlo a celkově zdravý životní styl je pro mě velice důležitý. Dávám si pozor, aby moje tělo dostávalo vše, co potřebuje, a věnuji tomu velkou pozornost. S ohledem na vysoké sportovní výkony pro mě hrají důležitou roli i doplňky stravy a vitamíny. Mám rád sladké snídaně, většinou sáhnu po bílém řeckém jogurtu s granolou. K tomu si dávám neslazený čaj nebo kávu. Pokud mám dopolední svačinu před tréninkem, tak si vezmu ovoce, typicky banán, sušené mango či oříšky. Pokud svačím až po tréninku, tak volím přírodní kozí protein. K obědu miluju těstoviny, většinou se sýrem typu Grana Padano nebo parmezánem. Odpoledne si ke svačině dávám jogurt nebo müsli s mlékem. Po odpoledním tréninku pak přichází na řadu večeře, a to většinou nějaké zapečené bílé maso s quinoou nebo pohankou.“
A jaký je váš vztah k ovoci a zelenině?
„K pravidelnému stravování i zařazování ovoce a zeleniny do každodenního jídelníčku mě vedli už rodiče. Jako dítě jsem si to tak neuvědomoval, neviděl jsem tu důležitost stravy, to všechno mi dochází až teď. Jsem ale rád, že mi rodiče předali správný základ, jednám tak automaticky. Je to ve mně.“
Co jsou nejdůležitější věci pro to, abyste mohl dělat dlouhodobě sport na vrcholové úrovni?
„Správná strava, hydratace a regenerace, to je základ. Je třeba pít hodně vody a během tréninků přidávám i iontové nápoje. Vyhýbám se sladkým džusům a slazeným nápojům, základ u mě tvoří voda a čaj. Hydrataci doplňuje správná strava a kvalitní odpočinek.“
A co byste poradil dětem, které se sportem právě začínají?
„Poradil bych jim, aby sportovaly s láskou, aby to dělaly hlavně pro sebe, ne pro rodiče, trenéry nebo spolužáky. Sport je může naučit spoustu věcí, které později v životě využijí. Sport je naučí vystoupit z komfortní zóny, protože touha po vědomostech a vystupování z komfortní zóny jsou nesmírně důležité, aby se člověk mohl posouvat dál. Hledět na pokrok, ne na výsledky.“
Víme, že rád motivujete mladé lidi ke sportu, jak se vám to aktuálně daří? Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 21.
