Kde je konec Babicovi? O Pohlreichovi a nenávisti!
17 fotografií
Právě dnes startuje na obrazovkách televize Barrandov nová show Vaříme s Jirkou Babicou. Legendární kuchař při té příležitosti promluvil o svých začátcích, o kriticích, Zdeňkovi Pohlreichovi (68), jak se dělá svíčková v Německu i výhodách podnikání v zimních sportech.
V čem bude váš nový pořad jiný?
„Gastronomie se mění. Dnešní trend je, že člověk nemusí stát tři, čtyři hodiny u sporáku, ale různě si pomáhá tím, co má v hlavě. A to je moje parketa, takže se docela těším. Člověk si může vymýšlet a nikdo nemůže tvrdit, že to zná líp než on.“
Tím asi narážíte na kritiky, ale vy jste typ, kterému – odhaduji – kritika moc nevadí.
„Do toho s tím jdete. V podstatě hned, jak jsem nastoupil do televize, jsem to věděl. Rovnou mi bylo řečeno, ať počítám s tím, že mě lidi budou nenávidět, a pokud mi to vadí, ať se na to vykašlu. Ne teda všichni, řekl bych, že třicet procent mě nesnáší, třicet procent miluje a čtyřiceti procentům je to jedno.“
Jirka Babica se na stará kolena dal na hudební kariéru s o čtyři dekádami mladší klučičí kapelou!
Známe vás jako televizního kuchaře, ale vy teď máte pořad i na YouTube, dokonce pro gamery (hráče na počítačích – pozn. red.)!
„To jsou kluci a holky, se kterými jsme si padli do noty a prožili jsme spolu celý ten covidový horor. Vymyslel jsem to pro ně, protože od rána do večera nedělali nic jiného, než hráli hry. A takový gamer musí jíst tak, aby neměl mastné prsty a podobně. Dokonce jsem jim vydal i komiksovou kuchařku.“
U vás doma se vždycky vařilo? Kdo vás k tomu přivedl, koukal jste babičce pod ruce?
„To jsem nekoukal, protože babička vstávala v pět ráno, aby byla svíčková, a to jsem ještě spal. Byla to řeznická rodina, takže když se rozho- dovalo, kterým směrem se vydám, tak všichni říkali – jdi k jídlu, nebudeš mít hlad. To bylo ještě někdy v roce sedmdesát tři, čtyři...“
Patnáct let jste žil a pracoval v Německu. Co bylo za impulzem odejít z Česka?
„Já chtěl vždycky vypadnout a absolutně jsem nebyl spokojený s tím, jak to tady probíhalo. A tam jsem znal jednu Němku, se kterou jsem se seznámil díky basketu, a vídali jsme se asi deset let. Tak jsme se dohodli, že se vezmeme. Dostal jsem se tak do Kolína nad Rýnem, kde jsem zjistil, že neumím vůbec žádnou řeč, jen trochu němčinu. Otevřel jsem si ale jejich noviny, kde bylo napsáno, že místní restaurace Zlatá Praha hledá kuchaře. Tak jsem tam šel a druhý den jsem byl v práci.“
Proč jste se po tak dlouhé době zase vrátil?
„V Německu jsem si našel svou momentální ženu a narodilo se nám dítě, Filip. Znali jsme tam spoustu Čechů, jejichž děti tam chodily do školy a už nikdy nechtěly mluvit česky. Jako by se za to styděly. A to jsem nechtěl. Navíc to Německo, které jsem znal z osmdesátých a devadesátých let, už bylo jinde. Změnilo se a už bylo úplně jedno, jestli žijeme tam, nebo tady.“
Po návratu jste chtěl pokračovat v gastronomii?
„Chtěl jsem si vyzkoušet nějaký stánek, tak jsem si jeden otevřel před obchodním centrem v Hostivaři. Dělal jsem tam křupavý bramboráky, segedín v rohlíku a takový věci. Přišla první paní, já že má objednávku jako první zákazník zadarmo, a ona jestli nemám pětikorunu na vozík. A po ní dalších třicet. Poznal jsem, že se stánku musím co nejrychleji zbavit, protože tady si jdou lidi nakoupit a neutratí ani korunu navíc.“
Pohlreich o Michelinské hvězdě: Netoužím po ní!
Proto jste si nikdy ani neotevřel restauraci, když jste se proslavil? Televizní kuchaři v Česku jako Pohlreich té slávy využili.
„U mě by to dopadlo tak, že by mě ti moji kritici zlikvidovali. Schválně by všude psali, že to stojí za nic, a nemělo by to cenu.“
Jak je to s tou vaší řevnivostí? Přiživovaly ji dvě konkurenční televize schválně?
„Já třeba o Zdeňkovi nikdy nic špatnýho neřekl. Mně je v podstatě ukradený, v životě jsem ho ani osobně neviděl.“
Co je vaše nejoblíbenější jídlo? Tedy jako strávníka?
„Já jsem řízkovej. Řízky jsem schopnej jíst pořád. A mám rád českou kuchyni, veškeré české omáčky. Dodnes žasnu nad tím, jak třeba svíčkovou dělal ten Němec, co jsem u něj pracoval v Kolíně nad Rýnem. Upekl v troubě rostbíf, pak ten výpek z něj, to nejlepší, vylil do kanálu, vzal hrnec, do něj naházel celer, mrkev, jablka, pomeranče a všechno možný, rozsekal to, nalil do toho smetanu a amaretto a procedil to. Omáčka to byla výborná, ale spíš mandlová, s naší svíčkovou to nemělo nic moc společnýho.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (24. 5. 2025)
17 fotografií
