Terezie Trusinová (51): Mít vlastní značku byl vždy její sen...
Před třemi lety opustila lukrativní pozici ve velké textilní firmě, aby si odpočinula od byznysu a možná i změnila svou profesní dráhu. Záhy však Terezie Trusinová (51) zjistila, že jí obor, ve kterém se pohybovala prakticky od školy, nesmírně chybí. Spolupracovala sice s velkými italskými firmami, ale nakonec se rozhodla, že začne od nuly a založí si svou vlastní módní značku. První kolekci plavek uvedla na trh již loni v červnu a rozhodně není jejím posledním počinem…
Terezie pochází z Litoměřic, kde také chodila na základní školu a gymnázium. Po střední škole vystudovala podnikovou ekonomiku a management na Vysoké škole ekonomické v Praze, pár let v hlavním městě také bydlela, nicméně nakonec se vrátila zpět do svého rodného kraje. Od mala ji velice bavily ruční práce, ráda také malovala a lákaly ji různé jiné kreativní činnosti „Babička mě učila šít, plést, háčkovat a tak podobně. Tehdy nic moc módního v obchodech nebylo, takže pokud jste po něčem toužili, museli jste si to sami vyrobit. Moje máti navíc pracovala jako vedoucí výroby v litoměřickém podniku Triola, jedné z největších textilních továren v tehdejším Československu, což mě určitě také ovlivnilo,“ vzpomíná Terezie. Než padla její volba na studium ekonomie, viděla se v kreativnějších oborech. Lákalo ji studium na Průmyslové škole oděvní v Praze, později na Vysoké škole umělecko - průmyslové tamtéž. „Oboje mi ale rodiče rozmluvili. Nejdříve mě nechtěli úplně pustit z domova, podruhé mě přesvědčili, že uměním se neuživím.“ Po roce 1989 se její máma stala ředitelkou litoměřického závodu a v roce 1991 ho společně s dalšími pěti společníky zprivatizovala. Vznikla tak společnost Timo, známá česká značka spodního prádla a plavek. V té době sice Terezie ještě studovala, nicméně přes léto chodila do litoměřického závodu na brigády, hlavně do tzv. modelárny, kde »přičichla« k tomu, jak celý proces výroby probíhá. Po promoci dostala nabídku pracovat ve firmě jako marketingová specialistka. „Zpětně vůbec nelituji, že jsem vystudovala ekonomický obor. Když jsem v roce 1993 do podniku nastoupila, byl u nás obor marketing jako takový ještě v plenkách. Ale vzhledem k tomu, že jsem »vyrůstala« na Philipu Kotlerovi (jedna z nejznámějších a špičkových autorit v oblasti marketingu, pozn. redakce) měla jsem určitý náskok. Navíc jsem tehdy měla ve firmě obrovskou svobodu, což mi dalo velké zkušenosti nejen po té ekonomické stránce, ale i technologické, výrobní apod.“, vysvětluje.
Profesní změny
Po dvou letech na pozici marketingové specialistky se Terezie posunula dál, aby své zkušenosti uplatnila na místě místo kreativní ředitelky. Následujících několik let zodpovídala za tvorbu spodního prádla a plavek a během této doby přišla se svým týmem s mnoha inovacemi. „Jako první značka u nás jsme uvedli na trh velikost podprsenky M, a později naopak i ty větší. V té době byla průlomová velikost D, ale my jsme přišli na metodiku, jak správně vzorovat také velikosti G a dále, aby ženám sedly a zároveň vypadaly pořád dobře. Myslím si, že dodnes z toho ta firma těží.“ Mezi lety 1999 a 2003 si dala od práce pauzu, aby se věnovala mateřským povinnostem, a když se pak do firmy vrátila, stala se její produktovou manažerkou, o čtyři roky později pak generální ředitelkou. Nicméně po třinácti letech na této pozici se rozhodla z podniku odejít a dát si od byznysu přestávku. „Jenže vzhledem k tomu, že jsem byla zvyklá být celý život v zápřahu, moc dobře mi odpočívání nešlo. Chvíli jsem pomáhala několika textilním start-upům rozjíždět jejich vlastní kolekce a spolupracovala jsem i s velkými textilními italskými firmami, ale nakonec jsem si uvědomila, že mi práce, kterou jsem dělala více než čtvrt století, schází,“ uvádí. A když se pak potkala s Pierrou, italskou návrhářkou, která ji požádala o pomoc s kolekcemi pro velké módní domy, řekla si, že je ten správný čas splnit si svůj sen. A začala zjišťovat, co vše by obnášelo založit si vlastní značku plavek. Vzhledem k jejím zkušenostem v oboru a známostem měla velkou výhodu, nicméně asi největším oříškem bylo sehnat šicí dílnu. Původně totiž chtěla Terezie vyrábět své modely v Čechách, nicméně kapacity dílen tu byly buď plně obsazené, nebo jejich vybavení nebylo dostatečné. Proto se rozhodla nechat si kolekci vyrobit v Itálii, kde nebyl problém sehnat ani veškeré dodavatele materiálů, polotovarů a doplňků. „Když jsem viděla možnosti šicích dílen v Itálii i zručnost švadlen, které mají dlouholeté zkušenosti, bylo rozhodnuto,“ doplňuje.
Více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.
