Rita (48) z Dobříše je vynikající překladatelkou z ukrajinštiny a řečtiny!
V současné době je naší nejrespektovanější překladatelkou z ukrajinštiny, nicméně k tomuto jazyku přivedla Ritu Kindlerovou (48) vlastně tak trochu náhoda. Původně se chtěla věnovat studiu byzantologie, ale žádná z našich vysokých škol tento obor v době, kdy končila střední školu, nenabízela. Proto padla její volba na ukrajinskou a novořeckou filologii. A i přesto, že se z mnoha důvodů nemůže věnovat překladům z ukrajinské literatury tak, jak by chtěla, na svém kontě už má více než dvě desítky zajímavých děl.
Rita se narodila v Praze, ale část dětství prožila s rodinou ve Všenorech, v obci ležící jihozápadně od hlavního města. Už od mala ji to velmi táhlo k přírodě a umění a pohybovala se v prostředí, kde hrály velkou roli hudba, vzdělání a tradice. „Pocházím z katolické rodiny a jsem nejstarší ze čtyř sourozenců. Chodila jsem do »lidušky« na klavír a na výtvarný obor, sama jsem se naučila hrát na zobcové flétny a později i na varhany. Často jsme jezdili na výlety, obráželi hrady a zámky, navštěvovali výstavy a hudební festivaly. Oba rodiče hráli na housle a zpívali ve sborech s velmi specifickou hudbou, jako je například stará východokřesťanská duchovní hudba nebo arménská,“ uvádí Rita, co vše ji ovlivnilo. Po základní škole šla na gymnázium, ale stále neměla představu o tom, čemu by se jednou chtěla věnovat profesně. Když byla na konci třetího ročníku, odjela celá rodina na rok do Spojených států. „Otec byl matematik a dostal pozvání přednášet na univerzitě. Byla to pro mě velice dobrá zkušenost, a to vůbec ne kvůli angličtině, kterou jsem se koneckonců naučila až po návratu sem. Vlastně mi cizí jazyky dříve vůbec nešly, což zní vzhledem k tomu, že teď mluvím třemi, možná paradoxně. Pobyt tam měl především velký vliv na to, jakým směrem jsem se poté vydala. Mimo jiné jsme se tam totiž kamarádili s řeckokatolíky, mezi kterými byli i potomci Rusínů či Ukrajinců. A někteří z nich si ještě pamatovali slova z různých dialektů, což mě nesmírně fascinovalo a podnítilo můj zájem o staré jazyky.“
Profesní směr
Po návratu do Čech čekal Ritu poslední ročník gymnázia a příprava na maturitu. Do toho začala chodit na výuku starořečtiny a latiny ke knězi do kostela svatého Tomáše na pražské Malé Straně, což ji zase přivedlo k historii starých států směrem od nás na východ. Úplně nejvíce jí učarovalo období Byzantské říše a lákalo ji studium byzantologie. „Tento obor se ale u nás otevřel jen jednou v 90. letech, ale to jsem tehdy byla ještě na gymnáziu. Tak jsem si řekla, že si vezmu nástupnické oblasti, kulturu a národy – proto jsem si vybrala Řecko a Kyjevskou Rus čili dnešní Ukrajinu. Původně jsem si k ukrajinštině vzala starořečtinu, ale styl její výuky mě tehdy až tolik neoslovil, takže jsem po roce přešla na novořečtinu. Studovala jsem na Filozofické fakultě Masarykovy univerzitě v Brně, což zpětně hodnotím velice pozitivně. Tehdy byla v Brně ještě opravdu nuda, takže jsem pořád ležela v knihách a hodně jsem se toho naučila,“ směje se Rita. Překládat z ukrajinštiny začala již za studií a pokračovala v nich i po ukončení vysoké školy. Spolupracovala s různými firmami a vydavatelstvími, občas tlumočila také pro policii. „V té době jsem ještě zkoušela následná doktorská studia v Olomouci, pak i v Brně a v Praze. Ale zjistila jsem, že akademické sféry jsou u nás pořád poněkud zkostnatělé a požadavky na studium často nesmyslné, tak jsem to vzdala,“ doplňuje. Profesně ji tehdy nejvíc oslovilo překládat ukrajinskou prózu, nicméně tu tehdy v Česku nechtěl skoro nikdo vydávat. „Nakladatelé se u nás dlouhá léta do překladů z ukrajinštiny nehrnuli, měli pocit, že to není výdělečná literatura. Je určitě škoda, že u nás není víc známá. Zvlášť beletrie, která už dávno přináší témata, která nás nyní šokují, ale kdybychom je vnímali dřív, asi bychom situaci Ukrajiny obklopené ruskou imperiální rozpínavostí chápali mnohem lépe.“ Po třech letech na volné noze začala hledat finančně jistější zaměstnání a překlady ukrajinské literatury si nechala jako vedlejší činnost. Pracovala například jako projektová manažerka v AV v Praze, v redakci týdeníku Euro nebo v časopise Vesmír. Kromě toho přispívala a stále přispívá do internetového literárního portálu www.iLiteratura.cz. Od roku 2012 pracuje ve Slovanské knihovně Národní knihovny v Praze, kde se věnuje především studiu starých cyrilských tisků a rukopisů, publikuje odborné články v zahraničí a připravuje staré knihy k digitalizaci.
Od básní k románům - Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 21.
ZAPOJTE SE TAKÉ DO NAŠÍ ČTENÁŘSKÉ SOUTĚŽE O NEJHEZČÍ TRUHLÍK 2023!
PODROBNOSTI NA: https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-napadnik/204074/nejhezci-truhlik-2023-zapojte-se-do-ctenarske-souteze.html