Adrianě (21) z Břeclavska nádor na mozku zanechal následky!
Ve třinácti letech se Adrianě Pazderkové (21) z Vrbice na Břeclavsku změnil zásadně život. Lékaři jí tehdy diagnostikovali nádor v hlavě. Adriana podstoupila dvě operace, které však nezůstaly bez následků. I přesto dokázala úspěšně odmaturovat. Během studia se však musela kvůli svému hendikepu vyrovnat ještě se šikanou…
Adriana přišla na svět jako zdravé dítě. Vyrůstala s maminkou Bohdanou (45), tatínkem Andrejem (47) a bratrem Andrejem (25), prožívala běžné dětské radosti i starosti. Pak ale přišel zlom. „Se zdravotními problémy jsem se začala potýkat prakticky ze dne na den před osmi roky. Přicházely na mě stále častější nevolnosti, bolesti hlavy, bývala jsem hodně unavená. Nemohla jsem se na nic soustředit, nic mě nebavilo. Bylo to hrozné období,“ vzpomíná na začátky krušného období Adriana. Rodičům dělaly dívčiny potíže starosti, a tak se obrátili na její dětskou lékařku. „Pediatrička ale tvrdila, že nejde o nic závažného a že tyto potíže k období dospívání prostě patří. Zpočátku jsem se k tomuto názoru, po mých podobných zkušenostech z dospívání, přikláněla. Když to však trvalo delší dobu, začali jsme se poohlížet po jiném lékaři. Jednou v noci měla Adrianka už ale takové potíže, že jsme ve dvě ráno vyrazili na pohotovost do Brna. Službu měla tenkrát mladá doktorka, která nás rovněž ujišťovala, že takové stavy jsou v jejích letech běžné. Požádala jsem sice o hospitalizaci, ale marně. Možná podvědomě jsem už tenkrát cítila, že to s ní nebude tak v pořádku, jak mě lékaři ubezpečovali. Naštěstí jsem se tehdy potkala náhodně s jedním doktorem, kterému jsem se se svými obavami svěřila. Zanedlouho po našem rozhovoru mi zavolal, abychom dojeli s dcerou do Brna na infekční oddělení, aby tam vyšetřili, zda není příčinou jejich zdravotních problémů nesnášenlivost na určitý druh jídla,“ doplňuje Adrianu její maminka.
s rodinou
Foto:
archiv A. Pazderkové
Krutá diagnóza
V pondělí 9. června 2014 vyrazila Adriana společně s rodinou na výlet do Prahy. Cestou se stavili v Brně, aby si vyzvedla výsledky vyšetření na infekčním oddělení. Zatímco její tatínek s bratrem čekali na parkovišti v autě, do nemocnice šla s Adrianou jen maminka. Tam nabraly události rychlý spád. Lékařka z infekčního oddělení poslala Adrianu okamžitě na vyšetření očního pozadí a neurochirurgii. Podle příznaků byla totiž přesvědčená, že má Adriana nádor ve čtvrté komoře, který tlačí současně na mozkový kmen. „Na neurologii bylo na lékařce znát, že neví, jak citlivě nám má smutnou diagnózu sdělit. Navíc mi řekla, že netuší, zda je nádor zhoubný. V tu chvíli jsme s mámou zůstaly jako opařené,“ popisuje nejhorší okamžiky ve svém životě Adriana. „V ordinaci nám to vše ještě nedošlo. Najednou jsme měly v sobě prázdno, takové podivné ticho. Připadaly jsme si, jako bychom stály v nafouknutém balonu,“ shoduje se s maminkou. Po zničující zprávě zamířily obě na JIP. „Na chodbě jsme se složily. Bála jsem se, že umřu. Máma začala plakat. To už jsme zavolaly tátovi a bratrovi do auta, aby věděli, co se děje,“ dodává Adriana. Na JIP zavedli Adrianě do těla sedativa a analgetika. Rodiče ji chtěli původně nechat operovat v Praze. Po vyšetření na rezonanci však bylo jasné, že převoz už nebude možný. Adriana byla na hraně života a smrti. „V den, kdy nám její diagnózu sdělili, jsme se vrátili domů až pozdě v noci. Syna jsme nechali u babičky a nikomu ještě neřekli, co vážného se děje. Poté jsme si sedli s manželem na balkón a přemýšleli, co budeme dělat, co bude dál. Musím přiznat, že jsem syna tímto okamžikem na delší dobu upozadila. Neměla jsem z toho ale zpětně dobrý pocit,“ přiznává máma Adriany.
Jak dopadla náročná operace a ještě více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.
