Lenka (69) z Pardubic: Kamarádka mi darovala ledvinu!
Přátelí se spolu dlouhá léta. A proto, když Lenka (69) začala mít vážné zdravotní problémy, prožívaly s Hankou (69) trápení spolu. Potíže se však začaly zhoršovat, ke konci byla pacientka schopná ujít s velkým přemáháním sotva sto metrů. Lékaři konstatovali, že jedinou možností na plnohodnotný život je transplantace ledviny. Její nejlepší kamarádka tenkrát neváhala ani minutu a nabídla se jako dárce orgánu. „Zachránila mi nejen samotný život, ale i jeho vysokou kvalitu,“ svěřuje se paní Lenka.
Vždy byla zvyklá žít aktivně. Cestovala, milovala vycházky do přírody, ráda chodila za kulturou. Jako produkční měla Lenka práci, která vyžadovala nasazení a odolnost vůči stresu. Před odchodem do důchodu, koncem roku 2014, byla na běžné preventivní prohlídce u praktického lékaře, kde jí zjistili vysoký krevní tlak. „Při odběru krve se pak přišlo na to, že mám zvýšenou hladinu kreatinu v krvi, což by mohlo ukazovat na onemocnění ledvin. Následné nefrologické vyšetření a biopsie ledvin prokázaly, že mám nenávratně poškozené ledviny,“ vzpomíná na to a dodává, jak ji diagnóza překvapila. K poškození ledvin došlo proto, že vysokým krevním tlakem trpěla dlouhodobě, ale neměla žádné potíže, které by poukazovaly na fakt, že něco není v pořádku. Přestože začala brát léky, které hypertenzi stabilizovaly a byla i pod pravidelným lékařským dohledem, funkce ledvin se stále zhoršovala. A to se začalo negativně projevovat v jejím každodenním životě. „Postupně se přidávaly další potíže, nejprve „drobnosti“ jako větší únava a spavost, které se ale zhoršoval. K tomu přibyly otoky nohou, dušnost, úporný kašel a celková ztráta výkonnosti. Potíže mi dělala i normální chůze. Koncem roku 2018 jsem s velkým přemáháním byla schopná ujít jen kratší vzdálenosti kolem 100 metrů,“ popisuje Lenka stav, který nevyhnutelně směřoval k dialýze (náhrada funkce ledvin, tedy očištění krve od odpadních látek a přebytečných tekutin – pozn. red.). „Věděla jsem, že dialýza sice na určitou dobu zachrání život, ale jeho kvalita značně trpí. Jako aktivní člověk jsem se s tím nechtěla smířit,“ doplňuje.
Transplantace jako možnost
Společně s manželem se proto začali zajímat o další možnosti, které by ji mohly navrátit k aktivnímu stylu života. „Navázali jsme kontakt s nefrologickou ambulancí v pražském IKEMu, kam jsem byla pozvána na další vyšetření. To ukázalo, že bych byla vhodná pro transplantaci ledviny od žijícího dárce ještě před zahájením dialýzy, což skýtá mnohem lepší vyhlídky než transplantace od zemřelého dárce,“ říká žena, jíž se díky této možnosti otevřela nová perspektiva. Jako dárce se okamžitě nabídli Lenčin manžel a syn. Ti se však ukázali jako nevhodní. Naopak dcera paní Lenky by pravděpodobně byla vhodnou „adeptkou“, ale v té době žila v zahraničí. A tehdy se spontánně přihlásila Hanka. „Problémy mé celoživotní kamarádky Lenky jsem sledovala z bezprostřední blízkosti, a když se pro ni ukázalo jako optimální řešení transplantace ledviny od žijícího dárce, bez váhání jsem se nabídla. Následujících mnoho vyšetření v IKEMu potvrdilo, že jsem jako dárkyně vhodná a můj zdravotní stav to umožňuje,“ popisuje Hana své rozhodnutí a Lenka dodává: „Pro mne to byl velmi silný emocionální zážitek, který se nedá slovy vyjádřit. Pocit obrovské vděčnosti ve mně zůstane navždy, a kdykoliv si to uvědomím, vstoupí mi slzy do očí. Zachránila mi nejen samotný život, ale i jeho vysokou kvalitu.“ Důkladné vyšetření paní Hany trvalo zhruba tři měsíce. Zatímco Lenka měla určité obavy, zda její přítelkyni darování orgánu nějak neublíží, Hana se zákroku nebála: „Celý život jsem pracovala ve zdravotnictví jako rentgenová laborantka, takže jsem věděla, že zdravý člověk může plnohodnotně žít i s jednou ledvinou. Navíc celý zdravotnický tým v IKEMu měl profesionální a zároveň velmi lidský přístup, takže jsem se cítila naprosto bezpečně,“ shrnuje svoje pocity žena, která měla pro své rozhodnutí podporu v rodině i blízkých přátelích.
Je to dar života - o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.