Anna (32) z Liberce se věnuje slackline - Na lajně jsem se i vdávala!
Z její odvahy se tají dech! Anna Hanuš Kuchařová (32) z Liberce sice vystudovala architekturu, ale nakonec zcela propadla sportu zvanému slackline. Jde o chození po dvou a půl centimetrů úzké lajně, která se natahuje mezi vrcholky hor nebo skal. Sportovec po ní přechází z jedné strany na druhou. Ti nejlepší natahují popruhy na dlouhé vzdálenosti a do závratných výšek. Anna jako vůbec první na světě strávila na lajně 24 hodin bez přestávky a také na ní řekla své »ano«.
Anna patří v tomto sportu dlouhodobě ke světové špičce. Začátky ale nebyly vůbec snadné. „Už několik hodin před mým prvním pokusem v roce 2008 na highline, tedy po laně ve větší výšce, mi bylo špatně. Udělala jsem jen jeden krok a spadla dolů, do jistícího lana. Ale ten krok doslova změnil můj život. Bylo to jako bych měla křídla. Prostě jsem šla vzduchem a jediné, co mě tam drželo, byla tenká rozklepaná lajna pod mými chodidly,“ začíná vyprávět Anna s tím, že tehdy ještě usoudila, že se tomuto sportu věnovat nebude. Jenže osud chtěl jinak. „Časem jsem se zamilovala do slacklinera a znovu se k lajně vrátila. Ne, že by mi to šlo lépe, ale měla jsem větší motivaci. Kdo by to byl řekl, že ten kluk, kvůli kterému jsem začala balancovat na lajně, bude jednou můj muž a otec našeho synka,“ usmívá se mladá žena. Lajny jsou vyrobeny nejčastěji z polyesteru nebo polyamidu, jsou pevné a spolehlivé. Natahují se mezi vrcholky skal nebo hor, a proto slacklineři musejí být zároveň i horolezci. Příprava lajny trvá většinou několik hodin, někdy dokonce i dní, největším problémem jsou vítr a bouřky. Správné ukotvení lajny je ale základ, aby vše bylo bezpečné. Po lajně pak většina sportovců chodí naboso. Samozřejmě k lezení ve výškách vede dlouhá cesta. „Nejdřív se člověk musí naučit chodit nízko nad zemí. Už tehdy se každý lajner potká s vlastní myslí, musí se dostat do pohody. Pokud je z něčeho rozhozený, je potřeba dávat větší pozor na případné chyby a říct to ostatním v týmu,“říká Anna.
Vytvořila rekord
Po lajnách chodila už na čtyřech kontinentech. Nad pouští, mořem i ledovcem, a to ve výšce i kilometr nad zemí. Jedním z jejích nejoblíbenějších míst na světě je Červená poušť v Utahu, nejvyšší lajny chodila v Norsku a v americkém národním parku Yosemity, bylo to přibližně kilometr nad zemí. Světový rekord, kterým se ale může pochlubit, vytvořila doma, v Českém ráji, když strávila na lajně rekordních 24 hodin bez přestávky. Na ten tehdy potřebovala tři dny bez deště. První byl nutný na přípravu, druhý na lajnu a třetí na sundání. Vymyslet musela třeba i takové věci, jak si na lajně »zajde na malou«. Nakonec vynechala spodní prádlo, na nahé tělo navlíkla sedák a přes něj volné kalhoty. Chtěla s rekordem začít v poledne, ale vynáška baťohů a jejich umístění jí zabraly více času, než čekala. Od země se tak odlepila až ve čtyři odpoledne. „První hodina, to byla legrace. Potom mi došlo, že jsem hodně unavená. Kvůli vzrušení z blížící se výzvy jsem nepomyslela na to, že bych si mezi napínáním a pokusem mohla dát den odpočinku,“ vzpomíná Anna. Od čtyř odpoledne do večera chodila s jednou přestávkou. Pak si zavěsila hamaku (houpací síť), navečeřela se a šla spát. Ráno začalo slunce pařit už v půl sedmé. Byl konec června. „V sedm jsem byla už jen v podprsence, protože jsem se hodně potila. Stáhla jsem hamaku a začala opět chodit. Jenže v osm hodin jsem si ji znovu, unavená a s pár modřinami po pádech, opět roztáhla. Začalo mi postupně dělat problém udržet se na lajně. Prožívala jsem hluboké osamění, ale když jsem se chtěla vyčůrat, vždy byl nablízku nějaký turista s foťákem. Poslední hodinu jsem už jen ležela nehnutě v síti. Bez síly, motivace a termoregulace. Do té doby jsem zkoušela pořád chodit, ale mé pokusy byly čím dál zoufalejší. Kolik kilometrů jsem nachodila, vůbec netuším,“ dodává odvážná žena.
Svatba v oblacích - O té čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 12.
