Martina Ruská (48) přežil rakovinu i autonehodu - S jejím viníkem se dnes přátelí
Tolik zkoušek, které osud přichystal Martině Ruské (48) ze Slavkova u Brna, by zvládl málokdo. Před 15 lety jí zjistili rakovina prsu. S nemocí se úspěšně poprala a co víc, začala studovat vysokou školu a přihlásila se i do armádních zdravotnických záloh. Před necelými čtyřmi lety přišla při autonehodě o ruku. Na život ale nezanevřela…
Rakovinu Martině objevili náhodou. V roce 2006 utrpěla úraz kolene, a jelikož pracovala jako zdravotní sestra, zůstala doma na neschopence. Lékaři uvažovali o artroskopii. „Rozhodla jsem se ten čas využít k zanedbaným preventivním prohlídkám u zubaře a na gynekologii, kde mi napsali žádanku na preventivní sono prsů,“ vzpomíná na den, kdy se stala onkologickou pacientkou. Zjistili jí podezřelý nález a následné mamografické vyšetření potvrdilo karcinom velikosti pingpongového míčku. „Za necelé čtyři týdny od zjištění nádoru jsem byla operovaná,“ popisuje Martina, které byl odebrán celý prs včetně některých uzlin v podpaží. K ablaci se přistoupilo i vzhledem k rodinné anamnéze, kde se rakovina v předchozích generacích vyskytovala. Genetická mutace BRCA se u Martiny naštěstí nepotvrdila. „I když nejsem typ, který by se hned hroutil, odebrání prsu jsem obrečela. Pak jsem si ale řekla, že důležitější je přežít. Měla jsem tehdy děti ve věku 8 a 10 let a chtěla jsem žít hlavně kvůli nim. Nakonec vše asi bylo po psychické stránce těžší pro manžela a mé rodiče,“ zamýšlí se. Po operaci následoval cyklus šesti chemoterapií, které Martina zvládala v rámci možností dobře. „Chtěla jsem se na vše dívat optimisticky. Vypadávání vlasů jsem také překonala, říkala jsem si, že se nemám za co stydět a ani si nepořídila paruku, nosila jsem na hlavě šátky. Hodně mi v boji s nemocí pomohla víra,“ doplňuje. Léčba proběhla úspěšně a Martina mohla po čase podstoupit i rekonstrukci prsu. Dnes dochází jen na pravidelné kontroly ke své obvodní lékařce.
Chuť žít a studovat
Po více než roce se Martina Ruská vrátila naplno do práce a začala se věnovat mnoha koníčkům. „Když už mi bylo dobře, nevěděla jsem roupama co dělat a chtěla jsem jezdit na motorce. Vždy jsem si to užívala s manželem, ale jen jako spolujezdec. Lákalo mě jezdit sama,“ vzpomíná, jak si začala plnit jeden ze svých snů. Udělala řidičák na motorku a koupila si silný stroj Jamaha. V roce 2012 měla na motorce nehodu, která naštěstí skončila jen otřesem mozku. To ji však neodradilo, aby dál jezdila, a navíc si udělala i zbrojní průkaz. „V roce 2013 jsem začala pracovat jako vedoucí sestra v nově zřizovaném Domově s úsměvem firmy B. Braun ve Slavkově u Brna. Je to domov pro osoby se zdravotním postižením, zaměřený na pacienty s onemocněním ledvin, u kterých je nutná dialýza. Tehdy už jsem neměla na motorku tolik času a rozhodla se, že ji prodám,“ vysvětluje Martina, která na ní v současnosti jezdí zase „jen“ jako spolujezdec. Pár let na to se rozhodla zvýšit si vzdělání studiem na vysoké škole. Vybrala si obor andragogika – vzdělávání dospělých na Univerzitě Tomáši Bati ve Zlíně. „Ke studiu mě vedlo jednak to, abych měla i jiné pracovní možnosti, pokud bych při náročné práci sestry trpěla syndromem vyhoření. Dál mě zajímalo, zda se ještě zvládnu naučit něco úplně nového,“ upřesňuje svoje pohnutky žena, která se vedle studia na vysoké přihlásila i do armády. „Povídala jsem si zrovna s kamarádkou o tom, co je nového. Já jí řekla o škole a ona mě o své přihlášce do armádních zdravotnických záloh. To mě zaujalo, zjistila jsem si vše potřebné a do záloh se přihlásila také. Moje nastávající studium na vysoké bylo vlastně výhodou i v armádě, protože vysokoškolské vzdělání nebo studium požadovali na místo staniční sestry, kam jsem se hlásila,“ vypráví. Pak už Martině stačilo projít zdravotní prohlídkou a dvoutýdenním armádním výcvikem. „Vzhledem k prodělané rakovině mi manžel moc nevěřil, že to fyzicky zvládnu, ale podpořil mě,“ dodává nadporučík Martina Ruská, která i přes těžkosti prošla, získala vojenskou hodnost a stala se členem zdravotnických záloh armády ČR na pozici staniční sestra Centra biologické ochrany Těchonín.
Osudná bouračka
Kdy se Martině život opět obrátil naruby? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.