Výtvarnice Olga (39) z Prahy malbami krášlí zdi!
Výtvarné vlohy se u nich v rodině dědí. Obrazy, především krajiny, maloval už její dědeček, otec Pavel Cerman (†68) vystudoval v Brně střední školu uměleckých řemesel, kterou později navštěvovala i ona. Dnes je Olga Cermanová (39) grafička, kreslířka, malířka portrétů. Věnuje se i volné tvorbě, točí animované filmy, ilustruje. Nejraději však maluje na zdi. Její malby zdobí restaurace, obchody, ale třeba i dětské pokoje. Jak se ke své profesi dostala? V čem je její kouzlo i náročnost?
Olgu bavilo malování od malička. A když její táta viděl, jaký má talent, věděl, že půjde v jeho šlépějích, přestože chtěla původně na gymnázium a teprve potom se rozhodnout, co dál. Jenže její nadání nebylo možné přehlédnout. „Táta měl na mě samozřejmě vliv a věděl, jak kreslím a maluji. Postupně mě zasvěcoval do důležitých technických věcí a už na základní škole mi třeba vysvětloval, jak malovat olejovými barvami. Byl pyšný na to, že jsem se potatila. Občas mě nechal před tím, než se pustil do malování, zeď připravit podkladovou vrstvou. Byla to taková otrocká práce, takže mě motivoval i honorářem. Táta měl specifickou techniku, kterou já používám dodnes,“ začíná vyprávění Olga. Na svoji první zeď namalovala Olga portrét herečky Heleny Růžičkové a jejího syna. Na další zvěčnila strýce se dvěma kamarády u zabíjačky. Po absolvování vysoké školy však odjela do Prahy, kde pracovala jako grafička. K malování zdí se vrátila až před rokem. „Po deseti letech strávených v kanceláři jsem cítila, že to nebude už nic pro mě, zbytečně mrhám talentem a dostatečně se nerealizuji. Dala jsem si poté přestávku a cestovala nějakou dobu po Asii. V Indii jsem se dostala k portrétování nevěsty, malování rodiny tamního váženého neurologa a později jsem podle fotografie malovala i svatbu západo-bengálského hvězdného páru, respektive režiséra a herečky. V tu dobu mi začalo být jasné, že se do kanceláře už vrátit nechci a budu se věnovat především malování a kreslení. Důležité však bylo, aby se o mně lidé vůbec dozvěděli. Abych byla vidět, potřebovala jsem reklamu, takže jsem zpočátku dělala malby na zeď za symbolické ceny,“ pokračuje výtvarnice. Namalovala na fasádu bufetu výjev s klobásami na jedné z rušných křižovatek z Jihlavy na Znojmo. A další zakázky už na sebe nenechaly dlouho čekat.
Vytvořit atmosféru
Pustila se podmořského světa, v dětském pokoji proměnila zeď do vesmírné galaxie, nechala »vjet« do bytu tank. „Zákazník má vždy nějakou představu, co by na zdi chtěl mít. U podmořského světa bylo jediným přáním klienta, aby v něm nechyběl žralok. Obrázky hledám na internetu, pomáhám si i různými dokumenty. Strávím tím i celý den. Samotná realizace motivu na zeď potom trvá různě. Na podmořském světě jsem pracovala pět dnů od rána do večera. Dětský pokoj mi trval tři dny a klienta přišel na osm tisíc korun,“ líčí své povolání Olga. Nástěnná malba je způsob, jak vdechnout atmosféru hospodám, kavárnám, kancelářím, domům i bytům. Pro nástěnné vnitřní i venkovní malby používá Olga akrylátové tónovací barvy, které vynikají dlouhodobou barevnou stabilitou. Jsou zdravotně nezávadné a vyrobené v Česku. Malba je po dokončení pokryta ochrannou lazurní vrstvou. Díky tomu je vodou nesmývatelná a její údržba je velmi snadná. Stačí nečistoty setřít vlhkým hadrem. „Myslím si, že jsem schopná namalovat cokoliv. Můžu přenést na zeď váš motiv i z velmi malé a nekvalitní předlohy. Mám ráda realismus. Soustředěním se na malování je pro mě současně i forma relaxace. Snažím se do malby vždy vcítit. Pokud maluji na stěnu pokoje, musí být výsledkem obraz lahodící lidskému oku s pozitivním a uklidňující vlivem na psychiku. U malby v restauracích se snažím o to, abych dodala místu příjemnou atmosféru a hosté se bavili tím, co vidí. Cílem malby je pro mě upoutání pozornosti v pozitivním slova smyslu,“ upřesňuje výtvarnice.
Obraz s duší - O tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.
